Way of the Warrior

Way of the Warrior je bojovka, kterou proslavilo hlavně to, kdo za ní stál: malá dvojice tvůrců ji vytvořila pro 3DO a díky ní pak nastartovala jednu z nejúspěšnějších vývojářských drah v konzolové historii. Hra staví na digitalizovaných postavách nasnímaných ze skutečných lidí v kostýmech, takže bojovníci vypadají jako vystřižení z akčního béčka. Souboje probíhají v klasickém formátu jeden na jednoho na dvě vítězná kola, každý bojovník má vlastní speciální údery a hra nešetří brutálními dokončovacími pohyby včetně nástrah přímo v arénách, kam se dá soupeř srazit. Sestava postav je záměrně přehnaná a každá z nich má vlastní vzhled i styl boje, od obřích siláků po rychlé šermíře.

Technicky šlo o ukázku toho, co dokáže malý tým s diskovým nosičem: velké digitalizované sprity, nasnímaná pozadí a hlavně soundtrack složený z licencované metalové hudby, který hře dodal energii a byl často zmiňován jako jedna z jejích největších předností. Prezentace působila okázale, se zvučným hlášením a hutným ozvučením úderů, a arény byly vybrané tak, aby na první pohled zaujaly — chrámové nádvoří, jeskyně nebo místo obklopené propastí. Vyvážení soubojů ale za předlohami z automatů zaostávalo a ovládání bylo tvrdší a méně přesné, než na jaké byli fanoušci žánru zvyklí.

Dobově se recenze rozcházely — část kritiky vyzdvihovala odvahu, styl a hudbu, část poukazovala na to, že jde spíš o efektní nápodobu než o skutečně dobře odladěnou bojovku. Význam hry ale nakonec spočívá jinde: výdělek a zkušenosti z ní umožnily jejím autorům pustit se do projektů, které následující generaci konzolí zásadně ovlivnily. Dnes se Way of the Warrior hraje jako kuriozita s velmi silnou dobovou atmosférou, kterou stojí za to poznat spíš kvůli stylu, hudbě a drzosti než kvůli hloubce soubojového systému.

Proč hrát: Jako kuriozitu se silnou dobovou atmosférou stojí za poznání spíš kvůli stylu, hudbě a drzosti než kvůli hloubce soubojového systému.