The 7th Guest
The 7th Guest je hororová adventura odehrávající se v sídle výrobce hraček Henryho Stauffa, kam bylo pozváno šest hostů a nikdo z nich netuší, kdo je sedmý. Verze pro 3DO z roku 1994 patřila k prvním titulům, které domácí konzoli představily hru postavenou skoro výhradně na CD: dům je vymodelovaný ve 3D, kamera se mezi místnostmi pohybuje po předrenderovaných průletech a herci nahraní na modrém pozadí se objevují přímo v pokojích jako duchové dávných událostí. Na svou dobu to byl obrázek, který se v obývacím pokoji nedal přehlédnout.
Herně jde o sled logických hádanek zasazených do jednotlivých místností — šachovnicové úlohy, přesouvání figur, mikroskop v laboratoři nebo hra s náhrobky na hřbitově. Některé patří k tomu nejlepšímu, co žánr nabídl, jiné jsou nechvalně proslulé svou obtížností a hráče dokázaly zastavit na celé dny. Mezi hádankami se dům otevírá postupně a útržky rozehraných scén skládají příběh o chamtivosti, ztrátě dítěte a smlouvě, kterou nebylo moudré uzavřít. Atmosféru drží pohromadě hudba s jazzově pokřivenými motivy a nápovědný hlas, který si z hráče pravidelně utahuje. Nápověda přitom není zadarmo — hra si každé její použití zapamatuje a dá vám to patřičně najevo.
Dobově byl The 7th Guest považován za důkaz, že CD-ROM není jen dražší disketa, a stal se jedním z titulů, kvůli kterým si lidé mechaniku vůbec pořizovali. Na 3DO působil o něco méně senzačně než na počítačích, protože konzole podobných CD produkcí měla víc, ale i tak šlo o vlajkovou loď její knihovny. Dnes hra nejvíc stárne v hereckých výkonech — přehrávané výstupy jsou spíš úsměvné než děsivé — zatímco návrh hádanek a pocit z prázdného, tikajícího domu drží překvapivě dobře. Je to titul, který se hraje spíš jako dobový dokument, ale takový, u něhož se člověk pořád ještě zapotí a u kterého si po pár hodinách přistihne, že si k obrazovce nosí tužku a papír.
Proč hrát: Jako dobový dokument o rané síle CD-ROM médií pobaví návrhem hádanek a atmosférou tikajícího domu, i když herecké výkony dnes působí spíš úsměvně než děsivě.
Hra 16 z 27 pro 3DO Interactive Multiplayer
Tentýž titul jinde (1)
Obě konzolové verze převádějí na domácí hardware náročnou hru z PC CD-ROM postavenou na video sekvencích a předrenderované grafice, a obě se proto musely vypořádat s omezeními, jaká tehdejší CD mechaniky přinášely. Verze pro 3DO z roku 1994 těžila z toho, že konzole byla stavěná právě pro přehrávání videa, takže hádanky a filmečky s Stauffem působí poměrně věrně, byť s pauzami při načítání. Verze pro Philips CD-i ze stejného roku pracuje s o něco slabším výkonem a video zde bývá kompresí patrně o něco měkčí, což ji řadí spíš mezi ty skromnější převody hry.