Bandai WonderSwan

Když Bandai v roce 1999 uvedlo v Japonsku svou kapesní konzoli WonderSwan, nešlo o pokus nějakého outsidera. Za návrhem stál Gunpei Yokoi — konstruktér, který pro Nintendo vymyslel Game & Watch, křížový ovladač i samotný Game Boy. Yokoi odešel z Nintenda v polovině devadesátých let, založil vlastní studio Koto Laboratory a s Bandai se pustil do stroje, který měl Game Boy porazit jeho vlastními zbraněmi. Dokončení se ovšem nedožil: zemřel při dopravní nehodě v roce 1997, dva roky před uvedením přístroje. WonderSwan je tak jeho posledním kapesním hardwarem a v jeho konstrukci je Yokoiho rukopis vidět na první pohled.

Ta filozofie se dá shrnout jako „vyzrálá technika v chytrém obalu". Konzole neusiluje o parádu, ale o vytrvalost a nízkou cenu. Běží na jediné tužkové baterii AA a vydrží na ni desítky hodin — v době, kdy konkurenční barevné přístroje spolykaly dvě až šest článků za odpoledne, to byl argument, který v japonských recenzích zaznívá znovu a znovu. Druhou zvláštností je ovládání: WonderSwan má dvě sady tlačítek a dá se držet vodorovně jako běžná herní konzole i svisle jako knížka. Vertikální režim využívaly hlavně logické hry a japonská RPG s množstvím textu.

Na Západ WonderSwan oficiálně nikdy nedorazil. Zůstal japonskou exkluzivitou, což mu paradoxně dodalo punc sběratelské rarity. Ve své domovině přitom dokázal na chvíli ukousnout Game Boyi znatelný kus trhu, hlavně díky spojenectví se Square, které tehdy s Nintendem nebylo zadobře a poslalo na Bandai konzoli remaky svých klasik. Konec přišel s nástupem Game Boy Advance v roce 2001; Bandai podporu během několika let utlumilo.

Technika: grafika a zvuk

Srdcem konzole je šestnáctibitový procesor NEC V30 MZ, tedy příbuzný rodiny Intel 8086 běžící kolem 3 MHz. Proti osmibitovému Sharpu v Game Boyi šlo o modernější architekturu s plynulejším scrollováním a pohodlnější prací s většími objemy dat. Displej má rozlišení 224 × 144 bodů — je tedy o kus širší než u Game Boye — a v původní verzi zobrazuje osm odstínů šedi na monochromatickém FSTN panelu.

Barvu přinesl až model WonderSwan Color, který pracuje s paletou 4096 barev a na obrazovku jich dokáže dostat několik set současně; zároveň dostal čtyřnásobek pracovní paměti, takže barevné hry mohly být rozsáhlejší. Zvuk obstarávají čtyři kanály postavené na programovatelných vlnových tabulkách, jeden z nich zvládá i šum a jednoduchý hlasový vzorek. Vestavěný reproduktor je monofonní; stereo šlo dostat do sluchátek, ovšem až přes zvláštní redukci — konzole totiž klasický jack nemá, což je asi nejčastěji zmiňovaná úspora na celém přístroji.

Propojeni a periferie

Dva WonderSwany se daly spojit propojovacím kabelem a hrát tak v tandemu nebo vyměňovat data. Bandai ale zkoušelo i věci nad rámec doby: adaptér WonderWave doplnil bezdrátový infračervený přenos a MobileWonderGate ji propojil s japonským mobilním telefonem a otevřel jí cestu k tehdejším mobilním datovým službám. Zvláštní kapitolou je WonderBorg, robotický brouk, kterého hráč naprogramoval přímo na konzoli a příkazy mu poslal infračerveně.

Nejzajímavějším příslušenstvím je ale WonderWitch — oficiální vývojová sada, se kterou mohl kdokoli psát vlastní hry v jazyce C a nahrávat je do speciální kartridže. Na konzoli z roku 1999 šlo o pozoruhodně otevřený krok a japonská amatérská scéna se na něj chytila.

Modely a revize

Rodina má tři členy. Původní WonderSwan (1999) je monochromatický a nejúspornější. WonderSwan Color (2000) přidal barvu a paměť, mírně povyrostl a zůstal zpětně kompatibilní se staršími hrami. Poslední SwanCrystal (2002) je technicky prakticky totožný s barevným modelem, ale vyměnil displej za TFT panel s výrazně lepším kontrastem a rychlejší odezvou — mizí u něj rozmazávání pohybu, kterým barevná verze trpěla. Pro dnešního sběratele je SwanCrystal jednoznačně nejpříjemnější volbou, byť bývá dražší.

Ke všem modelům vycházely barevné varianty pouzder i tematické edice svázané s licencemi, které Bandai samo vlastnilo — Gundam a Digimon jsou tu doma.

Klony a varianty

Hardwarových klonů se WonderSwan prakticky nedočkal; na to byl příliš regionální a příliš krátkodobý. Zato v knihovně samotné se to hemží variantami na známá jména: vedle remaků Final Fantasy, Final Fantasy II a Final Fantasy IV od Square tu najdeme kapesní Makaimura ze série Ghosts'n Goblins, Rockman & Forte, Klonoa: Moonlight Museum, Guilty Gear Petit nebo RPG Riviera od studia Sting. Nechybí ani logická Gunpey, pojmenovaná po Yokoim samotném, ani Judgement Silversword — střílečka, která vzešla z amatérské soutěže a stala se kultovní klasikou.

Do českých zemí se konzole v době své aktivity nedostala vůbec. Kdo ji tu dnes má, přivezl si ji z Japonska nebo objednal přes zámořské aukce; kompletní kus s krabičkou bývá stále dostupný, japonští hráči totiž hardware pečlivě uchovávají.

Dnesni scena

Emulace WonderSwanu je dnes bezproblémová. Nejrozšířenější je jádro Beetle Cygne v RetroArchu, které pokrývá monochromatický i barevný model a běží prakticky na čemkoli — od PC přes Raspberry Pi po levné čínské kapesní konzole. Batocera i další emulační distribuce mají WonderSwan ve výchozí nabídce a nabízejí i přepínání do vertikálního režimu, což je u téhle platformy klíčové: bez otočení obrazu je polovina knihovny nehratelná.

Hlavní překážkou je jazyk. Prakticky celá knihovna existuje jen japonsky, takže část komunity hraje s fanouškovskými překlady, kterých vzniklo pro hlavní RPG a adventury slušné množství. Legálních cest ke hrám je málo, ale nejsou nulové — řada nejlepších titulů se dočkala pozdějších portů a předělávek na jiné platformy, ať už jde o remaky Final Fantasy na Game Boy Advance, Rivieru na moderní konzole, nebo Judgement Silversword vydaný v rámci sběratelských kompilací studia Qute. Kdo chce zážitek v původní podobě, sáhne po SwanCrystalu a moderní flash kartridži.