Meta Quest

Když Facebook (tehdy ještě pod touto značkou, později přejmenovaný na Meta) v roce 2019 uvedl na trh Oculus Quest, šlo o tichou revoluci celého virtuálního odvětví. Do té doby platilo, že plnohodnotná VR znamená buď drahý headset napojený kabelem na výkonné PC (Oculus Rift, HTC Vive), nebo omezenější zážitek konzolí PlayStation VR se základnami rozmístěnými po pokoji. Quest byl první headset, který tohle pravidlo zrušil: samostatné zařízení s vlastním procesorem, které nepotřebuje k provozu žádný jiný počítač ani konzoli a nevyžaduje instalaci externích kamer či senzorů do místnosti.

Klíčem k té svobodě bylo takzvané inside-out sledování — headset má vlastní kamery umístěné na svém těle, kterými snímá okolní prostor a v reálném čase si v něm dopočítává vlastní pozici i pozici ovladačů. Odpadají tak základny přišroubované na stěny i nutnost cokoliv kalibrovat před každým hraním; hráč si jednoduše nasadí headset, obejde volný prostor v pokoji a je v ní. Právě tahle jednoduchost, kombinovaná s rozumnou cenou, z Questu během několika let udělala nejrozšířenější VR platformu na světě a hlavní důvod, proč se virtuální realita z laboratorního experimentu proměnila v běžný spotřební produkt v obývacích pokojích.

Pod kapotou běží na headsetech systém odvozený od Androidu, upravený pro potřeby VR, a celá platforma stojí na čipech s architekturou ARM — tedy stejným rodokmenem jako mobilní telefony, ne herní konzole nebo PC. To definovalo i směr, kterým se Quest ubíral: spíš přístupný a mobilní zážitek pro širokou veřejnost než simulátor s fotorealistickou grafikou pro nadšence s nejnovější grafickou kartou.

Technika: grafika a zvuk

První Quest z roku 2019 pohánil mobilní čip Qualcomm Snapdragon 835, tedy křemík, který se do té doby objevoval hlavně v telefonech. Displej byl dvojice OLED panelů, které vynikaly sytým kontrastem a hlubokou černou, ale s postupujícím časem a nástupem levnějších modelů od nich Meta ustoupila. Quest 2 z roku 2020 přešel na výkonnější Snapdragon XR2 a zároveň na LCD displej — krok, který na první pohled působil jako krok zpět, ale ve skutečnosti umožnil vyšší rozlišení a nižší výrobní náklady, což se promítlo do razantně nižší cena. Právě tahle kombinace z Questu 2 udělala nejprodávanější VR headset v historii vůbec.

Zvuková stránka se u standardních modelů řeší bez sluchátek: do stranic headsetu jsou zabudované reproduktory, které hrají prostorový zvuk přímo k uším, aniž by uzavíraly hráče od okolí; kdo chce lepší izolaci nebo soukromí, může připojit klasická sluchátka přes jack. Výkonově je celá platforma odkázána na mobilní čipy, takže grafická věrnost her nikdy nedosahuje úrovně PC VR, ale pro sedmdesát i více snímků za sekundu, které jsou u VR nutností proti nevolnosti, to bohatě stačí.

Propojení a periferie

Standardní výbavou jsou dva pohybové ovladače (Touch controllery), které headset sleduje stejnými kamerami jako prostor kolem sebe — žádné externí senzory, žádné dráty. Novější generace navíc umí sledovat i samotné ruce hráče bez ovladačů vůbec, díky čemuž lze v části aplikací gestikulovat holými prsty. Pro hráče, kteří chtějí víc než mobilní výkon nabízí, existuje režim Quest Link: headset se připojí k výkonnému PC kabelem, nebo bezdrátově přes domácí Wi-Fi (varianta Air Link), a stane se z něj plnohodnotný PC VR headset schopný pustit i graficky náročné tituly, které by na vlastním čipu vůbec neběžely. Virtuální hranice hratelného prostoru, tzv. Guardian, si headset domaluje sám podle toho, co jeho kamery při rozhlédnutí zaznamenaly jako podlahu a překážky.

Modely a revize

Řada odstartovala modelem Quest 1 (2019) s OLED displejem a čipem Snapdragon 835. V roce 2020 přišel Quest 2 — LCD displej, silnější Snapdragon XR2 a hlavně výrazně nižší cena, díky které se stal nejprodávanějším VR headsetem vůbec. Vedle běžné řady vznikl i drahý Quest Pro, cílený na profesionální nasazení a rozšířený o sledování očí a výrazu obličeje. Zlom přinesl rok 2023 a Quest 3: tenčí pancake čočky místo starších Fresnelových, výkonnější čip a barevné kamery na přední straně, které umožňují průchod reality (passthrough) v barvě — headset tak umí promítat živý obraz okolí a stavět do něj virtuální objekty, čímž se z čistě VR zařízení stal i nástroj pro tzv. smíšenou realitu. O rok později dorazil levnější Quest 3S, který výkon a passthrough kamery Questu 3 spojil se staršími a levnějšími Fresnelovými čočkami, aby platforma měla znovu dostupný vstupní model.

Klony a varianty

Přímé klony ve stylu retro konzolí u Questu nedávají smysl, protože jde o aktuální, softwarově uzamčenou platformu — ale koncept samostatného, kabelu nezávislého headsetu s inside-out sledováním rychle převzala i konkurence. Čínská firma Pico (patřící ByteDance) staví headsety s velmi podobnou filozofií, HTC nabízí vlastní samostatné řady odvozené z Vive, a i Sony u PlayStation VR2 sáhlo po řešeních, která se Questu v mnohém přiblížila, byť headset zůstal závislý na konzoli. Nejblíž skutečné konkurenci v segmentu prémiových samostatných headsetů se pak dostal drahý Apple Vision Pro, mířící ale spíš na produktivitu než na hry.

Dnešní scéna

Meta Quest zůstává aktivně prodávanou a podporovanou platformou, takže se k němu na rozdíl od retro konzolí nemusí sahat přes emulaci — nové kusy i hry jsou běžně k sehnání v obchodech i digitálně. Herní knihovna se prodává přes obchod přímo v headsetu, doplněný o App Lab pro menší a experimentální tituly, které se do hlavního výběru nedostaly. Mezi hráči zakořenil i nezávislý nástroj SideQuest, přes který lze do headsetu nahrávat aplikace mimo obchod Mety, včetně řady zdarma dostupných a komunitních projektů. Mezi nejznámější tituly patří rytmická akce Beat Saber, akční Superhot VR, survival horor Resident Evil 4 VR, rozsáhlé RPG Asgard's Wrath 2 nebo odpočinkové Walkabout Mini Golf — výběr, který dobře ukazuje šíři platformy od intenzivní akce až po klidné společenské hraní. Díky Quest Linku a Air Linku si navíc majitelé mohou headset propojit i s vlastním PC a sáhnout po celé knihovně starší i náročnější PC VR produkce.