PlayStation VR2

Únor 2023 přinesl na trh headset, který si Sony dovolilo propojit výhradně s jednou konzolí. PlayStation VR2 nenavázalo na první virtuální realitu z éry PS4 jen názvem — šlo o kompletně nový hardware, postavený od základu pro PlayStation 5, bez jakéhokoliv mostu ke starším hrám. Kdo přišel od původního PSVR, začínal s prázdnou knihovnou a novým headsetem, který se ale k rukám i k obličeji chytal úplně jinak.

Rozdíl proti předchůdci nebyl kosmetický, ale skokový ve všech směrech najednou. Tam, kde první PSVR spoléhal na vnější kameru sledující svítící koule na headsetu a ovladačích, PSVR2 celé sledování polohy přesunulo dovnitř headsetu samotného. Tam, kde starý panel trpěl viditelnou mřížkou pixelů, nastoupily OLED displeje s rozlišením, které se konečně blížilo tomu, co uměly konkurenční headsety pro PC. A tam, kde ovladače Move působily jako pozůstatek jiné generace, přišly ovladače odvozené přímo z DualSense.

Sony si tím vybudovalo pozici zvláštní i uvnitř vlastního portfolia: PSVR2 je periferie, která funguje jen s jedinou, aktuálně prodávanou konzolí, a proto k ní nelze přistupovat stejně jako k retro platformám v tomto přehledu. Přesto svým příběhem — ambiciózním startem, náročným přijetím trhem i tím, jak rychle se z ní stalo zajímavé sběratelské zařízení — patří do stejné vyprávěcí linie jako ostatní hardware Sony.

Technika: grafika a zvuk

Srdcem headsetu jsou dva OLED displeje s rozlišením 2000×2040 pixelů na oko, což ve spojení s vysokým jasem a sytými barvami dělá z PSVR2 jeden z opticky nejpůsobivějších headsetů své doby. Klíčovou novinkou je ale sledování očí (eye tracking) zabudované přímo do headsetu. Nejde jen o hračku pro menu a výběr postav — systém umožňuje foveated rendering, tedy techniku, při které se grafika v plné kvalitě počítá jen v místě, na které se hráč právě dívá, zatímco okrajové části zorného pole se vykreslují hůře. Konzole tak šetří výkon, aniž by hráč z rozdílu cokoliv poznal, protože lidské oko mimo střed pohledu ostrost vnímá jen omezeně.

Displeje doplňuje širší zorné pole a plynulejší obraz než u prvního PSVR, což společně omezuje jeden z největších problémů virtuální reality — pocit nevolnosti při rychlém pohybu. Zvuková stránka staví na prostorovém audiu podobném tomu, které Sony zavedlo u PS5, tentokrát ale poslouchané přes vestavěná sluchátka nebo přiložené sluchátkové konektory přímo v headsetu.

Zajímavostí je i haptika přímo v samotném headsetu — jemný vibrační motor v čelence dokáže simulovat například zpětný ráz zbraně nebo náraz, takže se vjem neomezuje jen na ruce ovladačů.

Propojení a periferie

Zásadní technický skok se týká způsobu, jak headset vidí svět kolem sebe. PSVR2 využívá sledování inside-out — čtyři kamery zabudované přímo v headsetu mapují okolní prostor a polohu ovladačů, takže odpadá externí kamera, kterou první PSVR potřeboval umístit před hráče. Zmizela tím i samostatná procesorová jednotka, přes kterou se původní headset musel připojovat ke konzoli. Nové PSVR2 stačí propojit s PS5 jediným kabelem USB-C, což zapojení výrazně zjednodušilo a headset zbavilo klubka kabelů, kterým byl PSVR3 pověstný.

Ovladače PlayStation VR2 Sense přebírají klíčové prvky z DualSense — adaptivní spouště s proměnlivým odporem a haptickou odezvu v samotném ovladači — a doplňují je o snímání doteku prstů, díky kterému hra pozná, zda hráč drží zbraň pevně, nebo jen lehce položil prst na spoušť. Ovladače se drží kolem zápěstí na páscích a svým tvarem připomínají spíš prsteny než klasické joysticky.

Kvůli tomuto typu snímání polohy je hraní vázané na omezený prostor viditelný ze samotného headsetu, a Sony proto doporučuje hrát v sedě nebo ve vymezené ploše bez velkého množství pohybu do stran, kde by kamery mohly ztratit výhled na ovladače.

Modely a revize

PSVR2 vyšlo v jediné hardwarové konfiguraci, bez paralelně prodávaných variant, jak to Sony dělá u konzolí. Volba se odehrávala jen v balení — headset samostatně, nebo v sadě s hrou Horizon Call of the Mountain, která sloužila jako vlajkový titul a technologická ukázka toho, co nový hardware umí.

Jedinou skutečnou revizí, která později dorazila, byl PC adaptér — malé zařízení umožňující připojit PSVR2 i k osobnímu počítači a využívat jej mimo ekosystém PlayStation. Tím se z headsetu vázaného výhradně na jednu konzoli stal alespoň částečně univerzálnější kus hardwaru, byť ne všechny funkce (především eye tracking) byly na PC plně podporované ve stejné míře jako na PS5.

Dnešní scéna

PSVR2 není zpětně kompatibilní s hrami pro původní PlayStation VR — jde o zcela oddělenou knihovnu titulů, což na startu omezovalo výběr her a patřilo mezi nejčastější výtky recenzentů. Katalog se postupem času rozrůstal o tituly jako Gran Turismo 7, které Sony dodatečně vybavilo kompletní podporou VR v celém rozsahu hry, dále Resident Evil Village a Resident Evil 4 ve VR verzích, nebo originální Synapse, sázející právě na kombinaci sledování očí a rychlé střelby.

Jako aktuální periferie k aktuální konzoli nemá PSVR2 v tomto přehledu místo mezi emulovatelným retro hardwarem — na Batoceře ani jiných emulačních systémech si s ním nezahrajete a hry k němu se kupují stejně jako běžné hry pro PS5, přes PlayStation Store nebo na disku. Zajímavé je sledovat, jak se cena headsetu na trhu postupem času vyvíjí: virtuální realita zůstává pro velkou část hráčů okrajovou záležitostí, a headsety vázané na jednu konkrétní konzoli mají osud podobný jako dřívější periferie — buď se stanou dlouhodobě podporovanou platformou, nebo skončí jako zajímavá, ale úzká kapitola v historii Sony. Pro PSVR2 to rozhodne až čas a to, kolik dalších velkých her se pro něj ještě rozhodne vzniknout.