Final Fight
Slumy Metro City volají po spravedlnosti a vy ji rozdáváte holýma rukama. Final Fight z roku 1989 je praotec moderních beat 'em up, titul, který doslova definoval šablonu celého žánru: parta hrdinů se probíjí ulicemi a čistí město od zločineckého gangu. Capcom tímto pojetím vytvořil vzor, jejž bezpočet pozdějších her jen napodoboval.
Zajímavý je už původ hry. Final Fight měl původně vzniknout jako Street Fighter '89, tedy jako pokračování slavné bojovky. Nakonec se z něj ale stala samostatná značka, která nasměrovala vývoj pouličních mlátiček na desetiletí dopředu. Příběh o únosu Jessie, dcery starosty a bývalého wrestlera Mikea Haggara, zločineckým gangem Mad Gear dal hráčům jasnou a šťavnatou motivaci pustit se do boje.
Hráč si volí ze tří postav: mohutného starostu Haggara, který spoléhá na hrubou sílu a chvaty, hbitého Codyho s vyváženým stylem boje a rychlého bojovníka Guye. Každá z nich nabízí jiný pocit z hraní a jiný přístup k davům nepřátel. Souboje stojí na hmatatelných úderech, chvatech a možnosti popadnout zbraně či rozbíjet objekty v prostředí pro bonusy.
Vizuálně hra na svou dobu zaujala velkými sprity, výraznými postavami a živým ztvárněním zchátrajícího velkoměsta. Pestrá galerie protivníků i bossů a nápadité bonusové úrovně, kde se třeba demoluje auto, z hraní dělají svižnou a zábavnou jízdu, kterou si dodnes užijete ve dvou.
Historický význam Final Fight je obrovský. Stal se etalonem žánru, dočkal se mnoha portů, pokračování i odkazů v dalších hrách (postavy jako Haggar a Guy se objevily ve světě Street Fighter). I po desetiletích zůstává skvěle hratelný a připomíná, kde kořeny pouličních mlátiček leží.
Proč hrát: Protože tohle je zdroj, ze kterého celý žánr beat 'em up vyrostl, a zároveň stále zábavná a hmatatelně uspokojivá pouliční řežba pro jednoho i dva hráče.
Hra 25 z 29 pro Capcom CPS
Tentýž titul jinde (2)
Arkádová verze v hernách běžela na výkonném hardwaru Capcom CPS, nabízela plný počet barev, hladký scrolling a hlavně souběžnou hru pro dva hráče. Převod na Super Nintendo z roku 1991 musel kvůli omezené kapacitě kazety a slabšímu hardwaru obětovat právě dvouhráčovou spolupráci a jednu z hratelných postav, Guye, vypustit ze hry úplně (vrátil se až v pozdějším pokračování), navíc trpí občasným zpomalením při velkém množství nepřátel na obrazovce. Naopak verze pro Sharp X68000 z roku 1992 patří k nejvěrnějším domácím portům své doby – zachovala oba zbylé hratelné hrdiny i simultánní kooperaci a barevností i plynulostí se arkádovému originálu takřka vyrovnala.