Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

Poslední hra Hidea Kodžimy pod hlavičkou Konami, Metal Gear Solid V: The Phantom Pain, zavádí Venoma Snakea, probuzeného z devítileté kómy po výbuchu, do rozlehlých otevřených prostředí Afghánistánu a Angoly, kde buduje soukromou armádu Diamond Dogs a hledá pomstu na organizaci XOF, jež zničila jeho předchozí základnu Mother Base.

Sérii poprvé opustila lineární misijní struktura ve prospěch skutečně otevřeného světa, kde hráč plánuje infiltrace pomocí předchozího průzkumu dalekohledem, přeprogramovaného robota, psího společníka D-Doga, odstřelovačky Quiet nebo přímého bojového nasazení. Systém Fulton Recovery umožňuje unášet vojáky, zvířata i vozidla přímo na základnu balonovým extrakčním zařízením, takže každý plížením zajatý specialista posiluje vlastní vývojové oddělení. Nepřátelské posádky se navíc přizpůsobují: kdo příliš často střílí do hlavy, začne narážet na helmy, kdo útočí v noci, potká stráže s brýlemi pro noční vidění. Denní doba i počasí přitom mění celý postup, protože písečná bouře zakryje přesun, jenž by za jasného dne skončil poplachem.

Vypravěčsky je hra neobvykle fragmentární a záměrně ponechává klíčové momenty nedořešené, což vyvolalo diskuze o nedokončeném stavu vydání kvůli rozchodu Kodžimy s Konami během vývoje; rozporuplně přijímaná druhá polovina, jejíž kapitoly byly nakonec převážně opakováním předchozích misí na vyšší obtížnost, zůstává trvalým zdrojem spekulací. Postava Quiet, odstřelovačky komunikující beze slov, i budování vlastní soukromé armády formou managementu základny propojily akční infiltraci s prvky strategického plánování, což bylo pro sérii dosud nevídané. Technicky přitom šlo o jeden z nejplynulejších titulů generace: engine Fox zvládal rozlehlé kraje ve stabilní snímkové frekvenci a prakticky bez načítacích obrazovek mezi misí a základnou. I přes zmíněné výhrady kritika ocenila propracovanost stealth mechanik a svobodu přístupu k misím jako jeden z vrcholů žánru, hra se stala komerčně nesmírně úspěšnou a je dodnes vnímána jako důstojné, byť hořkosladké rozloučení tvůrce s vlastní legendární sérií.

Proč hrát: Kvůli propojení akční infiltrace se strategickým managementem základny a technicky nejplynulejšímu enginu Fox generace stojí za vyzkoušení i přes fragmentární vyprávění a kontroverzní druhou polovinu.