Final Fantasy VII Remake

Square Enix se u hry Final Fantasy VII Remake odvážně rozhodl nepřevyprávět klasiku z roku 1997 v jedné hře, ale rozšířit pouze úvodní část odehrávající se ve městě Midgar do plnohodnotného, několik desítek hodin dlouhého titulu, doplněného o nové postavy, odbočky a záhadné bytosti zvané Whispers, které naznačují posun mimo hranice původního příběhu.

Bojový systém opustil tahové starší díly ve prospěch akčního systému v reálném čase kombinovaného s taktickou pauzou pro výběr kouzel a schopností pomocí materie, čímž propojil dynamiku moderní akce s taktickou hloubkou klasických JRPG. Základní útoky plní ukazatel ATB, jehož útratou se spouštějí schopnosti ve zpomaleném čase, a hráč navíc přepíná mezi členy party, protože každý má jinou roli – Cloudův přepínatelný postoj, Tifina rychlá kombinační útočnost, Barretova palba na vzdálené cíle. Slabiny nepřátel vedou k jejich přetížení a krátkému okénku pro zničující sérii úderů, takže i běžný souboj má rytmus malého taktického úkolu.

Cloud Strife, Tifa, Aerith i Barret dostali hlubší charakterizaci a plně nadabované dialogy, přičemž právě Aerith dostala mnohem větší prostor, což u znalců originálu vyvolalo napjaté očekávání ohledně jejího osudu vzhledem k Whispers bránícím odchýlení od původního scénáře. Kultovní soundtrack Nobua Uematsua byl přearanžován s orchestrálním důrazem při zachování ikonických motivů. Mrakodrapy a slumy Midgaru byly rozpracovány do nebývalé hloubky detailu, čímž se ze zhruba pětihodinového úvodu klasiky devadesátých let stal samostatný svět s vlastním politickým a sociálním podtextem. Kritika ocenila souboje a emocionální hloubku vztahů, přestože natažení krátkého úseku u části fanoušků vyvolalo otázky ohledně tempa; komerční úspěch pak umožnil pokračování Rebirth.

Proč hrát: Fanoušky klasiky z devadesátých let potěší hlubší charakterizace postav, přearanžovaný soundtrack Nobua Uematsua a rozpracování Midgaru do bezprecedentní hloubky, byť natažení krátkého úvodu vyvolalo diskuze.