Persona 4

Persona 4 z roku 2008 je labutí píseň PlayStation 2 a podle mnoha žebříčků jedno z nejlepších JRPG všech dob. Atlus zasadil příběh do ospalého venkovského městečka Inaba, kde hlavní hrdina spolu s partou spolužáků vyšetřuje sérii záhadných vražd propojených s tajemným světem uvnitř televizní obrazovky, oběti jsou nejprve vhozeny do tohoto Televizního světa, kde musí čelit vlastnímu potlačovanému stínovému já, než se pro ně stanou Personami a společně pátrají po skutečném vrahovi. Každý dungeon má vlastní vizuální téma odvozené od komplexů postavy, která do něj byla vtažena, což z průzkumu dělá i kus vyprávění.

Struktura navazuje na Personu 3 kombinací denního života na škole, budování sociálních vazeb a nočních výprav do dungeonů, ale oproti temnějšímu předchůdci nabízí živější, barevnější tón a vřelejší humor, aniž by slevila z emocionální hloubky. Souboje jsou přístupnější, hráč už řídí celou partu přímo a základem je hledání slabin, které srazí nepřítele k zemi a otevře cestu k hromadnému útoku. Předpověď počasí přitom funguje jako tikající hodiny, mlhavý den znamená, že další oběť musí být zachráněna včas.

Ústřední téma přijetí vlastního stínu a autentické identity dodává detektivní zápletce nečekaně silný psychologický rozměr. Chytlavý pop-jazzový soundtrack Shojiho Meguroa, výborně napsané vedlejší postavy a dokonale vyvážené tempo mezi zápletkou a dungeon crawlingem z Persony 4 udělaly kulturní fenomén, který později získal množství reedic, anime seriál i spin-offy, a definitivní, nesmírně stylové a dojemné vyvrcholení celé generace PlayStation 2. Vyšla jako jedna z posledních významných her na konzoli, v době, kdy už trh ovládala PlayStation 3, a přesto dokázala prodejně i kriticky zastínit řadu titulů nové generace.

Proč hrát: Pro fanoušky JRPG s psychologickým podtextem nabízí chytlavý pop-jazzový soundtrack Shojiho Meguroa a vyvážené tempo, díky nimž jde o stylové vyvrcholení generace PS2.