Persona

Série Persona vznikla jako vedlejší větev Megami Tensei a odstartovala v roce 1996 titulem Revelations: Persona na PlayStation. Vývojářské studio Atlus tehdy spojilo klasické démonům-summonovací jádro Shin Megami Tensei se školním prostředím a týmem teenagerů, kteří místo běžných příšer přivolávají persony, ztvárnění vlastní psychiky. Hra zároveň zavedla motiv Velvet Roomu a tarotových arkán jako rámec pro slučování a posilování person - prvek, který si série nesla i do všech pozdějších dílů. Tento základní vzorec, souboje s démony i osobní život mladých hrdinů, zůstal identifikační značkou celé série dodnes.

Na první díl navázala dvojice Persona 2: Innocent Sin a Persona 2: Eternal Punishment, vydaná na sklonku devadesátých let opět na PlayStation. Innocent Sin sledoval studenta Tatsuyu Suoua a Eternal Punishment o něco později novinářku Mayu Amano, přičemž oba příběhy se vzájemně prolínaly a doplňovaly z jiného úhlu pohledu. Obě hry rozvíjely temnější, konspiračně laděný příběh postavený na městských legendách, které se šířením mezi lidmi mohly doslova stávat skutečností, a rozšiřovaly bojový systém i práci s personami. Mimo Japonsko se ale série dlouho dostávala jen pozvolna - Innocent Sin se na Západ dočkal remaku pro PSP až o mnoho let později - a zůstávala záležitostí úzkého okruhu fanoušků JRPG.

Zlom přinesla Persona 3 z roku 2006 na PlayStation 2, která sérii přestavěla na hybrid životní simulace a dungeon crawleru. Hráč jako člen skupiny SEES prochází školním rokem podle kalendáře, buduje takzvané Social Linky s postavami a v noci se vydává do procedurálně generované věže Tartarus bojovat se Stíny. Hra pracovala s tématy smrti a smyslu života mnohem otevřeněji než dřívější díly a stala se jednou z nejvlivnějších JRPG své generace. Později vyšla v rozšířené verzi FES s dodatečnou epizodou The Answer i jako Persona 3 Portable pro PSP, která nabídla volitelnou hratelnou hrdinku a vizuálně novelové ovládání namísto přímého pohybu po 3D prostředí.

Persona 4 (2008, PlayStation 2) přenesla podobný vzorec do venkovského městečka Inaba, kde Vyšetřovací tým řeší sérii vražd propojenou se záhadným světem uvnitř televizorů, do kterého se dá vstoupit přes takzvaný Midnight Channel. Odlehčenější tón, výrazné postavy a promyšlené propojení sociální i bojové linie z ní udělaly jeden z nejoblíbenějších dílů série; rozšířená edice Persona 4 Golden pro PlayStation Vita přidala nové scény a postavy a stala se samostatným referenčním titulem žánru, později přeneseným i na PC a moderní konzole.

Mezinárodní průlom přišel s Personou 5 (2016 na PS3 a PS4), kde hráč vede partu Phantom Thieves of Hearts, kteří pomocí výzevných karet kradou zkorumpovaným dospělým jejich pokřivené touhy a probíjejí se labyrintem Mementos. Výrazný komiksový vizuální styl, elegantní uživatelské rozhraní a propracovaná stavba příběhu z ní udělaly komerční i kritický vrchol série; rozšířená Persona 5 Royal později přidala novou postavu Kasumi Jošizawa a celý třetí semestr navíc. Kolem hlavní řady vznikla i řada odboček - bojovka Persona 4 Arena, crossoverové dungeon crawlery Persona Q a Persona Q2: New Cinema Labyrinth pro 3DS, rytmické hry Dancing All Night a Dancing in Moonlight/Starlight, muzou akce Persona 5 Strikers vytvořená ve spolupráci s Omega Force i taktická Persona 5 Tactica - a série se z kultovní záležitosti proměnila v jednu z nejvlivnějších moderních JRPG značek.