Unreal Tournament

Unreal Tournament vzal svět prvního Unrealu a proměnil ho v podívanou pro davy, ve které se hráč probojovává turnajem od podřadných zápasů až po souboj s šampionem. Na rozdíl od konkurence nesázel jen na klasický deathmatch: nabídl Capture the Flag, Domination, Assault s postupným plněním úkolů na vojenských mapách i týmové režimy, takže z jedné hry vznikl celý balík odlišných zážitků. Zbraně jsou navržené tak, že každá má dva režimy palby a vlastní taktiku, od odražených nábojů shock rifle přes kombo s jádrem plazmy až po biopušku, která zaplevelí chodbu lepkavými kapkami. Souboje jsou pomalejší a čitelnější než v Quaku, o to víc záleží na kontrole prostoru.

Po technické stránce stavěl na Unreal Engine, který uměl bohatě texturované prostředí, prosvícené barevné světlo a působivé efekty na dobovém hardwaru, včetně podpory pro tehdejší 3D akcelerátory. Mapy jsou pestré, od kosmických stanic přes zaprášené pevnosti až po ikonickou Facing Worlds se dvěma věžemi na asteroidu, kterou zná i člověk, co UT nikdy nehrál. Hudba běží na trackerových skladbách, které se mění podle tempa boje, a hlas komentátora s hláškami o zásahových sériích se stal součástí kultury žánru. Boti s nastavitelnou obtížností byli tak dobří, že hra fungovala plnohodnotně i bez připojení k internetu.

Dobově sklidil Unreal Tournament nadšené přijetí a v mnoha anketách porazil i Quake III Arena, zejména díky rozmanitosti režimů a přístupnosti pro nováčky. Podpora mutátorů a otevřenost pro tvorbu map z něj udělaly oblíbenou půdu pro modding, který žil ještě dlouho po vydání pokračování. Dnes je to jedna z nejzábavnějších stříleček té éry k rychlému zapnutí, hlavně proto, že s boty nabídne kompletní zážitek okamžitě. Ovládání a rychlost jsou dodnes příjemné, jen rozhraní a menu prozradí, že jde o hru z konce devadesátých let.

Proč hrát: Pro okamžitou zábavu s boty a rychlé, dodnes příjemné ovládání — ideální arénová střílečka pro rychlé zapnutí, i když menu prozradí devadesátá léta.