Sid Meier's Civilization II

Sid Meier's Civilization II vyšla v roce 1996 a pro spoustu lidí je dodnes tím dílem, u kterého poprvé zjistili, že už je ráno. Zadání zůstává velkolepé: od hrstky osadníků ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem dovést vlastní národ přes celou historii až ke kosmickému letu k Alpha Centauri, nebo aspoň k tomu, aby ostatní civilizace přestaly existovat. Vítězství lze dosáhnout dobytím světa i vědeckým závodem, ale skutečnou náhradou za vyprávění je tu samotný běh dějin, který si hráč pokaždé poskládá jinak.

Proti prvnímu dílu se změnil pohled na svět, jenž je nyní izometrický, a hlavně se prohloubila většina systémů. Města řeší spokojenost obyvatel, znečištění, hladomor i korupci, jednotky mají tři základní bojové hodnoty místo jedné, přibyly zóny kontroly a hra rozlišuje různé typy vlády od despotismu po demokracii, kde už nelze vést válku bez ohledu na náladu voličů. Divy světa jsou stále hlavní odměnou výzkumu a jejich dokončení doprovázejí krátké filmové sekvence, poradci v hlavním menu jsou hraní herci a encyklopedie Civilopedia dělá z celé hry i svébytnou učebnici dějepisu.

Hra vyšla nativně pro Windows 95, takže běžela v okně, snesla vyšší rozlišení a nabídla pohodlnou práci s myší, což z ní udělalo ideální titul na dlouhé večery u kancelářského počítače. Dobově ji kritika přijala mimořádně dobře a řada redakcí ji tehdy označovala za jednu z nejlepších her vůbec. Následovaly datadisky s novými scénáři i pozdější vydání s hrou více hráčů. Vliv na žánr je těžko přeměřitelný: většina pozdějších tahových strategií pracuje s technologickým stromem, divy světa a spokojeností měst přesně v duchu, jaký nastavila právě dvojka. I dnes je snadno hratelná, jen je třeba počítat s tím, že rozhraní čeká trpělivé čtení a jedna partie klidně spolkne celý víkend.

Proč hrát: Pro milovníky tahových strategií s časem na dlouhé večery: pohodlné ovládání myší a technologický strom, jenž definoval celý žánr, se hrají dobře i dnes.