Sid Meier's Alpha Centauri

Sid Meier's Alpha Centauri začíná přesně tam, kde Civilization končila: kolonizační loď dorazí k soustavě Alpha Centauri, posádka se rozhádá a na cizí planetu vystoupí sedm ideologických frakcí, z nichž každá má vlastní představu o tom, k čemu vlastně lidstvo je. Místo národů tu tedy stojí proti sobě věřící, ekologové, technokraté, vojáci nebo obchodníci, a jejich vůdci mají dost vyhraněný hlas na to, aby si je člověk pamatoval ještě dlouho po dohrání. Planeta sama je přitom nehostinná, plná rudé mlhy a podivného života.

Základní tahový rámec je příbuzný Civilization, ale skoro všechno je posunuté o krok dál. Jednotky se nevybírají ze seznamu, nýbrž se skládají v dílně z podvozku, zbraně, pancíře a speciálního vybavení, takže technologický pokrok se okamžitě promítá do toho, co dokáže hráčova armáda. Společnost se ladí přes sociální inženýrství, kde volba ekonomiky, hodnot a politiky přímo mění chování vlastních měst. Prostředí navíc není pasivní kulisa: znečištění a terraformování probouzí domorodé mentální červy, a čím víc hráč krajinu ničí, tím tvrději se mu to vrací. Tajné projekty, obdoba divů světa, doprovázejí krátké sekvence a citace, které z technologií dělají filozofické teze.

Atmosféra je hlavní deviza. Textové záznamy, hlasy vůdců a datalinky vytvářejí sourodou vizi budoucnosti, která se čtenářsky blíží dobré science fiction knize, a hudba i zvuky planety podtrhují pocit, že člověk je tady jen návštěvník. Dobová kritika hru přijala výborně a často ji řadila mezi nejlepší tahové strategie vůbec, i když vizuálně už v roce 1999 působila stroze proti barevné konkurenci. Později vyšel datadisk Alien Crossfire s dalšími frakcemi a novými technologiemi. Dnes je Alpha Centauri stále mimořádně ctěná, protože její nápady s návrhem jednotek a společenským laděním nikdo pořádně nezopakoval.

Proč hrát: Kvůli atmosféře blížící se kvalitní sci-fi knize a nápadům s návrhem jednotek, které dodnes nikdo pořádně nezopakoval, patří mezi nejctěnější tahové strategie vůbec.