Myth: The Fallen Lords

Myth: The Fallen Lords přišel v roce 1997 s myšlenkou, která tehdy zněla skoro kacířsky: realtimová strategie bez těžby surovin a bez stavby základny. Hráč dostane na začátku mise pevně daný oddíl a musí s ním vystačit, protože žádné posily nedorazí. Temná fantasy předloha o světě, který už válku s nemrtvými pány prohrává, se vypráví především strohými zápisky obyčejného vojáka mezi misemi a ta úspornost funguje líp než rozsáhlé filmové sekvence.

Bojiště je plně trojrozměrný terén, po kterém se pohybují detailní dvourozměrné postavy, a právě terén rozhoduje. Střelci shora dostřelí dál, dole v údolí se hůř míří, déšť snižuje účinnost zápalných lahví a sníh zpomaluje pochod. Všechno navíc ovládá fyzika: trpaslíkovu výbušnou nálož lze hodit z kopce a ona se skutečně kutálí dolů, výbuchy odhazují těla i utržené končetiny a kdo střílí do vlastní mely, opravdu zabíjí vlastní lidi. Rozkazy pracují s formacemi, ústupem a natočením jednotek, takže jedno správně vedené obchvatné křídlo znamená víc než dvojnásobná přesila. Kampaň je náročná, protože každý padlý veterán je nenahraditelný a další mise už s ním nepočítá.

Atmosféra je surová, špinavá a temná. Kombinace bahnitých bojišť, mlhy a tlumené hudby dělá z Mythu jednu z nejméně romantických fantasy her své doby, což podtrhuje i množství krve na obrazovce. Dobově šlo o kriticky velmi ceněný titul a ještě výrazněji zaboval multiplayer po internetu, který se hrál turnajově roky po vydání. Vliv je znát všude tam, kde se strategie vzdává ekonomiky ve prospěch čisté taktiky. Dnes hru drží při životě komunitní projekty a otevřené verze enginu, díky nimž je pořád hratelná, a její důraz na terén a fyziku působí svěžeji než nejeden novější titul. Kdo si zvykne na to, že se s vojáky hospodaří jako se vzácným materiálem, dostane jednu z nejnapínavějších kampaní své doby.

Proč hrát: Kdo si zvykne hospodařit s vojáky jako se vzácným materiálem, najde jednu z nejnapínavějších taktických kampaní své doby, syrovou, špinavou a bez zbytečné romantiky.