Dark Reign: The Future of War

Dark Reign: The Future of War vsadil v roce 1997 na to, že hráči už jsou na realtimové strategie zvyklí a chtějí nad nimi víc přemýšlet. Sci-fi konflikt mezi autoritářským Imperiem a partyzánskou Freedom Guard se vede na vyprahlých planetách, kde je klíčovou surovinou voda, a obě kampaně nabízejí několik desítek misí s vlastními jednotkami i taktickým rukopisem. Zatímco Imperium spoléhá na těžkou techniku a převahu palebné síly, Freedom Guard se opírá o mobilitu, sabotáž a boj v nepřehledném terénu.

Hlavní přínos leží v ovládání. Každá jednotka má vlastní nastavení chování: hráč určuje, jestli má při kontaktu s nepřítelem útočit, ustoupit, držet pozici nebo jen hlásit a mizet, jak daleko smí pronásledovat a jak reagovat na poškození. K tomu patří fronty rozkazů, hlídkové trasy, průběžné používání speciálních schopností a detailní práce s dohledem, protože průzkumné jednotky vidí dál a odstřelovači mohou střílet za hranici vlastního rozhledu. Výsledkem je hra, kde se dá armáda nastavit tak, aby si na mapě do značné míry poradila sama, což bylo tehdy neobvyklé a dodnes to působí elegantně.

Technicky šlo o solidní dvourozměrné zpracování s přehlednou izometrickou grafikou a slušným výkonem i na tehdejších běžných sestavách, doplněné o silný editor map a možnost hrát po síti. Recenze titul chválily právě za umělou inteligenci jednotek a taktické možnosti, i když v komerčním stínu největších značek žánru nakonec zůstal. Právě odtud však vede přímá linie k pozdějším strategiím, které jednotkám dávají režimy chování a automatizované rozkazy. Dnes je Dark Reign zajímavý především pro hráče, kteří chtějí vidět, jak si žánr už na konci devadesátých let zkoušel poradit s mikromanagementem, a pro ty, komu klasické strategie připadají zbytečně upovídané na klikání.

Proč hrát: Zajímavá hlavně pro hráče, kteří chtějí vidět rané kořeny automatizovaných rozkazů a chování jednotek v RTS, byť sama zůstala v komerčním stínu velkých značek.