Super Street Fighter II Turbo

Super Street Fighter II Turbo je na 3DO jedním z nejvěrnějších domácích převodů této arkádové bojovky vůbec. Základ zná každý: širokou sestavu bojovníků s vlastními speciálními údery, souboje na dvě vítězná kola a systém, kde záleží na vzdálenosti, načasování a znalosti toho, co soupeř může v dané chvíli udělat. Verze Turbo přidala rychlejší tempo, skryté superkomby nabíjené v pruhu pod ukazatelem energie a tajemného bojovníka Akumu, který se objevil jen za splnění zvláštních podmínek. Právě superkomby a zvýšená rychlost z ní udělaly variantu, u které soutěžní scéna zůstala mimořádně dlouho, a řada hráčů ji dodnes považuje za nejvyváženější podobu celé druhé generace této série.

Převod na 3DO těžil z kapacity disku: animace postav byly plynulé, pozadí zachovala detaily i vedlejší animované postavičky a hudba zněla ve výrazně lepší kvalitě než na kazetových konzolích. Konzole neměla v základu šestitlačítkový ovladač jako arkádové skříně, takže vážnější hráči sahali po alternativních ovladačích; se standardním padem šlo hrát, ale ovládání šesti sil úderu bylo méně pohodlné. Načítání mezi koly bylo krátké a hratelnost si udržela ostrost předlohy včetně přesného načasování, na kterém celá hra stojí. Kdo znal automatovou verzi, poznal rozdíl jen v drobnostech.

Dobově byla tato verze považována za jeden z technicky nejlepších dostupných převodů a pro majitele 3DO za důkaz, že konzole zvládne i arkádovou konkurenci. Vliv Street Fighteru II na celý žánr bojovek je nezpochybnitelný — od systému speciálních úderů přes rušení útoků až po samotný formát turnajů. Dnes se na 3DO hraje stále dobře, jen je k tomu ideální lepší ovladač a druhý hráč vedle vás. Sólové hraní proti počítači je tvrdé a v pozdějších kolech se soupeři chovají výrazně nemilosrdněji, než by člověk čekal.

Proč hrát: Pro majitele 3DO a druhého hráče vedle sebe je to pořád skvěle hratelný převod klasiky, sólo proti počítači je ale v pozdějších kolech nemilosrdné.