Street Fighter Alpha 2 / 3

Když se v polovině devadesátek řešilo, kde si zahrát ty nejlepší domácí porty 2D bojovek, znalci ukazovali na jeden stroj — SEGA Saturn. Street Fighter Alpha 2 a 3 zde patřily k vlajkovým lodím a důvod byl ryze technický: Saturn dokázal s pomocí rozšiřující RAM kartridže nabídnout věrnost, jakou konkurence té doby stěží dorovnala.

Klíčem byl právě onen modul s 1MB nebo 4MB přídavné paměti, který se zasouval do slotu pro karty. Capcom ho využíval k tomu, aby do portů dostal víc animačních snímků a plynulejší pohyb postav. Zatímco jinde verze trpěly vynechanými fázemi animací a osekanými detaily, na Saturnu vypadaly bojovky plněji a blíž svým automatovým předlohám. Pro hráče, kteří 2D souboje brali smrtelně vážně, to byl rozhodující rozdíl.

Samotná série Alpha přinesla svěží mezikapitolu mezi klasickým druhým dílem a pozdějšími nástupci — výraznější anime styl, systém Alpha Counterů a později Custom Combo systém, který otevíral prostor pro efektní řetězené útoky. Alpha 3 pak nabídla obří roster a tři volitelné bojové styly (A-ism, X-ism, V-ism), jež zásadně měnily přístup k zápasu. Šlo o jednu z nejhlubších bojovek své doby.

Vývojářem byl Capcom, dům, který v devadesátkách prakticky určoval směr 2D mlátiček. Spojení jeho zkušeností s japonskou hardwarovou specialitou udělalo ze Saturnu mekku žánru — zvlášť v Japonsku, kde si konzole vydobyla silnou pozici právě díky arkádovým a bojovým titulům.

Dnes jsou tyhle saturní verze vyhledávané sběrateli i hráči, kteří chtějí zažít, jak vypadaly Capcom bojovky v co nejvěrnější domácí podobě před érou emulace a kompilací. Připomínají dobu, kdy záleželo na každém snímku animace a kdy správný kus hardwaru rozhodoval o tom, jak blízko se dostanete k automatovému originálu.

Proč hrát: Nejvěrnější domácí porty Capcom 2D bojovek své doby — pokud milujete Street Fighter Alpha, Saturn s RAM kartridží je tou správnou volbou.