Need for Speed: Most Wanted

Need for Speed: Most Wanted z roku 2005 stojí na jednoduché premise: seznam patnácti nejhledanějších pouličních závodníků, které musíte porazit jednoho po druhém, a policie, která vás přitom neustále honí. Na velkých konzolích to byla velkolepá podívaná v městě Rockport, ale verze pro Game Boy Advance je od základu jiná hra. Kapesní přístroj s displejem o rozlišení 240×160 bodů a s procesorem z dávno minulé éry nemohl unést stejný svět, a tak musely být závody postaveny znovu a po svém.

Hlavní rozdíl poznáte hned při prvním závodě. Silnice se vykresluje technikou pseudo-3D, kdy se pruhy vozovky posouvají k hráči a objekty u krajnice se zvětšují jako sprity, takže pohled zpoza auta vzniká spíš optickým trikem než skutečnou trojrozměrnou scénou. Ovládání se opírá o křížek a několik tlačítek bez analogové páčky, takže zatáčení je přímočařejší a odpouští víc než na konzolích. Nitro a brzdění zvládnete bez složitých kombinací. Rozsahem se verze s velkými konzolemi nemůže rovnat: nehledejte rozlehlé město ani řadu doplňkových režimů, hra drží jen základní kostru kariéry, policejních pronásledování a duelů. Výhodou je, že se ukládá přímo na kazetu a závody jsou krátké, takže se dobře hrají na cestách po malých dávkách. Zajímavý je i kontext vydání. Rok 2005 byl pro Game Boy Advance koncem životního cyklu, na trhu už stál nástupce Nintendo DS, a velká vydavatelství proto vyráběla kapesní verze hlavně pro hráče, kteří stále vlastnili starší přístroj. Platí to i tady. Hra si z předlohy bere pocit rizika, protože policie je stále za vámi a prohra v duelu bolí, ale vše je podáno ve zjednodušené, snadno čitelné formě, kterou zvládne i hráč bez zkušeností se závodními hrami.

Proč hrát: Vyplatí se sběratelům her pro Game Boy Advance a všem, kdo chtějí vidět, jak se v roce 2005 přenášela slavná značka na slabý hardware. Je to také nenáročná kapesní jízda pro hráče, které nebaví dlouhé kariéry. Kdo hledá filmové honičky z konzolí, ať sáhne po verzích pro PlayStation 2 nebo Xbox.