Castlevania

Castlevania debutovala v roce 1986 na Famicom Disk System (u nás známá spíše z pozdější verze pro NES) a od první chvíle stavěla na gotické atmosféře inspirované klasickými hororovými filmy: hráč jako lovec upírů z rodu Belmontů postupuje lineárními úrovněmi hradu hraběte Draculy a bojuje bičem proti kostlivcům, netopýrům a dalším příšerám. Konami sérii hned v roce 1987 přeneslo i do arkádových hal titulem Haunted Castle a pokračováními Castlevania II: Simon's Quest a Castlevania III: Dracula's Curse na NES dál rozvíjelo vzorec přísně vedené akční plošinovky s důrazem na rytmus a odhad vzdálenosti. Série si zároveň hledala cestu i na handheldy a domácí počítače přes tituly jako Castlevania: The Adventure na Game Boy nebo evropský Vampire Killer pro MSX2.

Klíčovým mezistupněm byl Castlevania: Rondo of Blood (1993) pro PC Engine - v Japonsku vysoce ceněný díl, který se na Západ dlouho nedostal a hráči ho znali hlavně přes zjednodušenou verzi Castlevania: Dracula X pro Super Nintendo. Zásadní zlom ale přišel s Castlevania: Symphony of the Night (1997) na PlayStation, navazujícím přímo na Rondo of Blood: hra opustila lineární postup po úrovních a nahradila ho jedním propojeným hradem k volnému průzkumu za Alucarda, syna Drákuly, obohaceným o RPG prvky jako zkušenostní úrovně, sbírání předmětů a více konců. Tento posun mnozí považují za vrchol celé série a spolu s hrami Metroid dal vzniknout žánru dnes označovanému jako metroidvania.

Formát Symphony of the Night pak série na dlouhá léta přenesla hlavně na handheldy pod vedením producenta Kódžiho Igarašiho: Circle of the Moon, Harmony of Dissonance a Aria of Sorrow na Game Boy Advance zavedly vlastní obměny systému schopností, včetně sbírání duší nepřátel v Aria of Sorrow, a jejich pokračování Dawn of Sorrow, Portrait of Ruin a Order of Ecclesia na Nintendo DS patří mezi nejlépe hodnocené díly celé značky. Tato éra udržela sérii naživu v době, kdy se paralelní pokusy o přechod do 3D na velkých konzolích, jako Castlevania 64 nebo Lament of Innocence, potýkaly jen s vlažným přijetím, a přinesla i ohlédnutí zpět - PSP remake Castlevania: The Dracula X Chronicles (2007) znovu zpřístupnil dlouho nedostupné Rondo of Blood i po jeho boku novou verzi Symphony of the Night.

Ve snaze prosadit se i ve 3D Konami na konci desetiletí sáhlo po restartu: Castlevania: Lords of Shadow (2010) z dílny španělského studia MercurySteam nabídlo vlastní, temně pohádkový výklad mytologie s hercem Robertem Carlylem v hlavní roli a dočkalo se pokračování Mirror of Fate i Lords of Shadow 2. Souběžně vznikl i kooperativní experiment Harmony of Despair (2010), stavějící na aréně sestavené z míst navštívených v předchozích dílech. Po roce 2014 ale vydávání nových her prakticky ustalo a značka na několik let utichla, než ji v roce 2017 připomněl animovaný seriál Castlevania od Netflixu, který představil sérii i divákům, kteří původní hry nikdy nehráli.

I přes tyto výkyvy zůstává Castlevania jednou z nejvlivnějších hororově laděných herních značek: definovala gotickou estetiku v akčních hrách, dala jméno celému žánru metroidvania a inspirovala nespočet nezávislých vývojářů, kteří se k jejímu pojetí prozkoumávání hradu dodnes vracejí.