Castlevania III: Dracula's Curse

Píše se rok 1476 a Drákula ještě není padlým knížetem z pozdějších dílů — je to mocná hrozba, proti níž se musí postavit Trevor Belmont, předek Simona z prvního dílu. Castlevania III: Dracula's Curse posouvá klasickou éru série na samotný vrchol a dodnes platí za jeden z technicky i herně nejvyspělejších titulů na NES.

Konami vzalo osvědčené jádro — bič, vedlejší zbraně poháněné srdíčky, závazné skoky — a obohatilo ho o dvě zásadní novinky. Tou první je větvení cest: na rozcestích se rozhodujete, kudy se vydat, a každá trasa vede jinými úrovněmi s jinými bossy. Hra tak nabízí výrazně vyšší znovuhratelnost než lineární předchůdci. Druhou je trojice společníků, které lze cestou naverbovat a kdykoli mezi nimi a Trevorem přepínat: pirátka Grant DaNasty šplhající po stěnách, kouzelnice Sypha s ničivými živly a — možná nejslavnější — upír Alucard, Drákulův syn, jenž se umí proměnit v netopýra.

Každá postava hraje zcela jinak a otevírá nové možnosti, jak procházet úrovněmi. Volba parťáka tak ovlivňuje nejen styl hry, ale i to, kterými pasážemi vůbec dokážete projít. Je to chytrá vrstva taktiky položená na rychlou akci.

Japonská verze navíc obsahovala rozšířený zvukový čip VRC6 přímo v cartridgi, který přidal další zvukové kanály a dodal soundtracku bohatost, jakou běžné NES neumělo. Západní verze o tuto vymoženost kvůli odlišnému hardwaru přišly, takže japonský originál zní výrazně plněji — fanoušci hudby kvůli tomu dodnes vyhledávají právě verzi Akumajō Densetsu.

Tuhá obtížnost zůstává, ale rozvětvený design a hratelní společníci dělají z trojky možná nejbohatší zážitek klasické Castlevanie vůbec.

Proč hrát: Vrchol staré školy série — větvící se úrovně, čtyři rozdílné hratelné postavy a v japonské verzi prvotřídní hudba navíc.