International Karate +

International Karate + navázal na úspěšný předchůdce International Karate a přinesl na ZX Spectrum jeden z nejpropracovanějších soubojových systémů své éry. Novinkou bylo klání až tří bojovníků najednou – dva hráči mohli současně čelit nejen sobě navzájem, ale i třetímu soupeři ovládanému počítačem, což hru odlišovalo od většiny tehdejších karatistických duelů založených na souboji jeden na jednoho. Repertoár úderů, kopů a obranných postojů byl bohatý a jejich načasování rozhodovalo o výsledku zápasu mnohem víc než rychlost mačkání kláves, takže hra odměňovala trpělivost a čtení soupeřova rytmu.

Na Spectru se autoru Archeru Macleanovi podařilo vymáčknout plynulé animace bojovníků a čisté pozadí s dobově ikonickými kulisami, jako byla japonská zahrada nebo antické ruiny, mezi nimiž se scenérie po každém kole střídala. Hudební doprovod, který hráče vítal už na úvodní obrazovce, patřil k nejzapamatovatelnějším melodiím osmibitové éry a je jedním z důvodů, proč si hru pamatuje i generace, která ji nikdy nedohrála do konce. Ovládání zůstávalo přesné a odezva okamžitá, což byla u soubojových her na Spectru spíš výjimka než pravidlo.

IK+ sklidil při vydání mimořádně pozitivní ohlas a dodnes bývá řazen mezi nejlepší bojové hry osmibitové éry vůbec, srovnávaný i s pozdějšími konzolovými fightery. Jeho důraz na čtení soupeřova pohybu místo memorování kombinací ovlivnil i pozdější, sofistikovanější tituly žánru. I s odstupem desetiletí zůstává hratelný a zábavný, především díky vyváženému multiplayeru pro tři hráče, který nemá na osmibitových platformách mnoho konkurentů. Hra vyšla souběžně i na dalších osmibitových a šestnáctibitových platformách, přičemž verze pro Spectrum patřila mezi ty technicky nejlépe hodnocené a bývá dodnes uváděna jako referenční ukázka toho, co umí dobře naprogramovaný osmibitový stroj.

Proč hrát: Pro hráče oceňující čtení soupeřova pohybu místo memorování kombinací a vyvážený multiplayer pro tři hráče, jenž na osmibitových platformách nemá mnoho konkurentů.