Barbarian: The Ultimate Warrior

Barbarian: The Ultimate Warrior postavil hráče proti sobě (nebo proti počítači) do syrového soubojového klání s meči v uzavřené aréně obklopené lebkami poražených bojovníků. Cílem bylo protivníka postupně oslabovat sérií seků, kopů a úskoků, dokud jeden z duelantů nepadl k zemi – a hra si libovala v nejbrutálnějším možném zakončení, kdy vítězné seknutí dokázalo poraženému doslova srazit hlavu z ramen, která se pak kutálela po obrazovce. Ovládání bylo na svou dobu překvapivě propracované, s několika typy útoků a obranných pohybů, takže z duelů dělalo skutečnou zkoušku reflexů a taktiky, ne jen nahodilé mačkání kláves.

Na ZX Spectru hra běžela svižně a animace bojovníků patřily k tomu nejplynulejšímu, co osmibitová verze mohla nabídnout, díky čemuž si soubojové napětí zachovala i navzdory omezené paletě a rozlišení. Zvuková stránka byla strohá, typická pro Spectrum bez rozšíření, ale atmosféru dotvářely primitivní, přesto účinné efekty seknutí a řevu publika kolem arény. Hra se stala jedním ze symbolů dobové debaty o násilí v počítačových hrách, k čemuž nemálo přispěla i reklamní kampaň s modelkou po boku bojovníka na propagačních materiálech, která vyvolala mediální rozruch.

Dobové recenze oceňovaly především hloubku soubojového systému a napínavý dvouhráčový režim, díky němuž se Barbarian stal oblíbenou zábavou na školní přestávky i večírky s kamarády. Hra měla vliv na pozdější soubojové tituly a bývá řazena mezi předchůdce žánru fighting games na domácích počítačích, ještě předtím, než žánr ovládly konzolové hity. Dnes působí spíš jako kuriózní historická památka než hratelná výzva, ale jeho syrová brutalita a smysl pro humor mu zajišťují pevné místo v dějinách britského herního průmyslu. Úspěch hry vedl o rok později ke vzniku pokračování Barbarian II: The Dungeon of Drax, které rozšířilo příběhový rámec i prostředí, ale základní soubojový systém zůstal jádrem obou dílů.

Proč hrát: Kvůli napínavému dvouhráčovému souboji a syrové brutalitě s notnou dávkou humoru, který ovlivnil pozdější soubojové hry, i když dnes jde spíš o historickou kuriozitu než výzvu.