Nier: Automata

Spojení vizionářského scenáristy Joko Taroa a akčních specialistů z PlatinumGames přineslo v Nier: Automata příběh o bojových androidech 2B, 9S a A2, kteří v zástupné válce lidstva proti mimozemským strojům bojují na zpustošené Zemi, aniž by tušili, jak hluboce pokřivená je pravda o jejich poslání.

Souboje kombinují hack and slash řež mečem s bullet-hell přestřelkami pomocí létajících jednotek Pods, čímž PlatinumGames vneslo do RPG rámce svou charakteristickou plynulou akci. Hra si přitom neustále pohrává s kamerou: pohled se bez varování mění z třetí osoby na boční plošinovku nebo na klasický shoot-em-up shora, a hráč tak během jediné mise projde několika žánry. Postavy se nevylepšují jen úrovněmi, ale zásuvnými čipy, které zabírají místo ve sdílené paměti – lze obětovat část rozhraní, třeba ukazatel zdraví či minimapu, výměnou za vyšší bojovou sílu, což je typicky drzý nápad Joko Taroa.

Hra je proslulá strukturou několika navazujících průchodů – druhé a třetí hraní odhalují stejné události z perspektivy jiné postavy či úplně nové kapitoly, přičemž otázky vědomí, smrtelnosti a smyslu existence tvoří filozofické jádro vyprávění; hra navíc obsahuje řadu skrytých, nekonvenčních konců včetně sekvencí bez jakékoli hratelnosti. Emotivní soundtrack se zpěvem ve vymyšleném jazyce patří k nejceněnějším v herním průmyslu a umocňuje melancholický tón zkázy planety, zatímco design postavy 2B, inspirovaný gotickou vojenskou uniformou a zavázanýma očima symbolizujícíma potlačení emocí, se stal jedním z nejrozpoznatelnějších výtvarných konceptů dekády. Prázdné, přírodou zarůstající ruiny lidských měst, opuštěné zábavní parky a rezavějící továrny přitom nepůsobí jen jako kulisa, ale jako tichý komentář k tomu, co po civilizaci zůstane. Kritika ocenila neobvyklou kombinaci hluboké filozofické úvahy s uspokojivou akcí, hra se stala nečekaným komerčním i kritickým hitem a definitivně etablovala Joko Taroa jako jednoho z nejosobitějších tvůrců japonského herního průmyslu.

Proč hrát: Pro hráče otevřené netradiční struktuře několika propojených průchodů, filozofickým otázkám o vědomí a smrtelnosti a nezapomenutelnému soundtracku jde o jeden z nejosobitějších titulů generace.