NieR

NieR vyšel v roce 2010 pro PlayStation 3 a Xbox 360 jako spin-off série Drakengard a od začátku se profiloval jako hra, která kombinuje akční soubojový systém s hutným, melancholickým příběhem o otci (v evropské a americké verzi) nebo bratrovi (v původní japonské verzi Replicant), který se snaží zachránit nemocnou dceru či sestru. Hra mísila žánry v rámci jednotlivých kapitol – od klasické akce přes textovou adventuru až po střílečku s pohledem shora – a stavěla na myšlence, že tentýž příběh nabývá jiného významu při opakovaném průchodu z odlišné perspektivy, přičemž část vyprávění se skrývala v popiscích jednotlivých zbraní a vedlejších úkolech.

Přímé pokračování NieR:Automata z roku 2017 vzniklo ve spolupráci se studiem PlatinumGames, přičemž u kormidla zůstal režisér Yoko Taro, tvůrce původního dílu. Hra přenesla sérii do post-apokalyptického světa ovládaného stroji, zachovala důraz na více konců a přepisování téhož příběhu z pohledu různých postav (androidky 2B, 9S a A2) – hráč musel hru projít prakticky třikrát, aby uviděl celý příběh – a spojila je s výrazně propracovanějším akčním soubojem, který se navíc v některých pasážích měnil na plošinovku nebo střílečku ve stylu twin-stick. NieR:Automata se stala komerčně i kriticky nejúspěšnějším dílem série a pro řadu hráčů se stala prvním setkáním se sérií jako takovou.

V roce 2021 vyšla NieR Replicant ver.1.22474487139..., přepracovaná verze původní japonské verze Replicant z roku 2010, která poprvé zpřístupnila tento příběh (s bratrem místo otce) i západním hráčům v moderní grafické podobě. Vedle hlavních her se značka NieR rozšířila i o mobilní titul NieR Re[in]carnation, divadelní představení YoRHa odehrávající se v Japonsku a orchestrální koncerty, které rozvíjejí postavy a mytologii světa dál. Podobně jako v Drakengard i zde příběh naznačuje více paralelních větví jednoho fikčního multiverza, čímž je NieR úzce provázán se staršími tituly režiséra Yoko Tara.

Napříč díly zůstává NieR výjimečný důrazem na hudbu (skladatel Keiichi Okabe a zpěvačka Emi Evans), na experimentování se strukturou vyprávění a na hořkosladké téma oběti a ztráty, díky čemuž si série vysloužila pověst jedné z nejosobitějších v žánru akčních RPG a ovlivnila způsob, jakým jiné hry pracují s myšlenkou vyprávění téhož příběhu z více úhlů pohledu.