Persona 5

Persona 5 vyšla už poměrně pozdě v životě konzole, přesto se stala jedním z posledních velkých argumentů pro PlayStation 3 a definitivním vrcholem série spojující školní simulaci života s dungeon crawlingem v surrealistickém Metaverse. Hráč se vžívá do role tajemného studenta, který se s partou spolužáků promění v Fantomové zloděje srdcí, pronikající do zkorumpovaných myslí dospělých, aby ukradli jejich zkažené touhy a donutili je k pokání. Atlus vytvořilo nezaměnitelný vizuální styl s výraznou červeno-černou paletou, stylizovaným uživatelským rozhraním a jazzovým soundtrackem Šodžiho Meguroa, který se stal ikonickým sám o sobě.

Struktura kalendáře, kde si hráč musí pečlivě rozvrhovat čas mezi školou, prací na částečný úvazek, budováním přátelství a nočními výpravami do Metaverse, vytvořila jedinečný pocit reálně plynoucího života, jaký se v žánru JRPG do té doby téměř neobjevoval. Každý strávený večer je volbou s cenou, protože termín loupeže se neúprosně blíží. Samotné paláce navíc opustily náhodně generované chodby předchozích dílů ve prospěch ručně navržených dungeonů s plížením, skrýváním za sloupy a přepadovými útoky. Tahový soubojový systém obohacený o mechaniku sbírání a vyjednávání s Personami nabídl hloubku pro znalce žánru i přístupnost pro nováčky.

Kritika hru zahrnula bezmála dokonalým hodnocením a Persona 5 se stala jedním z nejvlivnějších JRPG dekády, s dopadem patrným na anime adaptaci, rytmické spin-offy i rozšířenou verzi Royal. Pro PS3 šlo o důkaz, že i těsně před koncem podpory dokáže konzole hostit titul definující žánr pro celou další generaci hráčů. Zpětně je zřejmé, že právě spojení stylu, hudby a promyšleného hospodaření s časem udělalo z hry vstupní bránu k žánru pro obrovské množství nových hráčů, kteří do té doby JRPG považovali za uzavřenou japonskou doménu.

Proč hrát: Pro nezaměnitelný styl, výbornou hudbu a promyšlené hospodaření s časem, díky nimž se Persona 5 stala vstupní bránou do žánru JRPG pro celou generaci hráčů.