Max Payne 3

Max Payne 3 přesouvá zničeného newyorského policistu do São Paula, kde se coby vyhořelý ochránce bohaté rodiny zaplete do únosů, korupce a pouliční války mezi gangy, milicemi a policejními oddíly. Ze zasněženého noirového New Yorku se tak stane oslnivě prosvícené brazilské město, favely, noční kluby a přístavní sklady, a přesto si hra udrží stejně unavený, sebemrskačský tón vyprávěný Maxovým hlasem. Postava sama je tu předmětem ironie: ostříhaný, opilý a znechucený sám sebou působí spíš jako troska než jako akční hrdina, což vyprávění dodává překvapivou tíhu.

Hratelnost stojí na proslulém bullet time a skoku do strany se zpomaleným časem, který hra tentokrát zasadila do neobyčejně věrné fyzikální animace. Max při skoku skutečně dopadne tam, kam ho pošlete, zůstane ležet a musí se z pozice na zemi ubránit, zásahy nepřátel se propisují do jejich pohybu a přestřelky tak působí syrově a nepředvídatelně. K tomu se přidává krytí, propracovaná práce se zbraněmi, jež Max viditelně nosí u těla, a poslední zpomalený výstřel na střelce, který ho zabil. Kampaň doplňoval kompetitivní multiplayer s vlastními režimy a postupným odemykáním výbav.

Technicky šlo na PlayStation 3 o jeden z vizuálně nejvypiplanějších titulů generace, s působivým nasvícením, filmovými barevnými filtry a plynulým přechodem mezi filmečky a hraním, takže hra nikdy nenačítá přes černou obrazovku. Ohlas byl velmi příznivý, výhrady mířily hlavně na přímočarost a množství neinteraktivních pasáží. Dnes je Max Payne 3 pozoruhodný právě svou řemeslnou pečlivostí: střelba, animace a atmosféra nesnesitelného vedra a beznaděje z něj dělají jednu z nejlépe zestárlých akcí své éry. Přestřelky mají dodnes takovou váhu a přesnost, že se k nim řada hráčů vrací jen kvůli samotnému pocitu ze zbraní a kvůli tomu, jak přesvědčivě nepřátelé reagují na každý zásah.

Proč hrát: Kvůli váze střelby a přesvědčivým reakcím nepřátel patří mezi nejlépe zestárlé akční hry své éry, i přes množství neinteraktivních pasáží.