MAG

MAG byl jedním z nejambicióznějších pokusů, jaké kdy na konzolích v žánru stříleček vznikly: šlo o čistě online titul, ve kterém se do jediné bitvy mohlo zapojit až dvě stě padesát šest hráčů najednou. Zápletka počítá se soukromými vojenskými společnostmi a hráč si hned na začátku vybírá jednu ze tří frakcí, jež se liší nejen vzhledem výstroje a zbraněmi, ale i celkovým naladěním, od dobře vybavené západní jednotky přes technologicky pokročilou skupinu až po improvizovanou východoevropskou armádu s otlučenou technikou.

Aby se takové množství hráčů nezvrhlo v naprostý zmatek, postavili autoři hru na vojenské hierarchii. Hráči tvořili oddíly, oddíly patřily do čet a nad nimi stáli velitelé, kteří vydávali rozkazy, označovali cíle a odemykali podpůrné schopnosti pro celé své uskupení. Kdo rozkazy plnil, dostával víc zkušeností, což velmi chytře motivovalo i náhodné hráče k tomu, aby se drželi společného postupu. Bitvy měly fáze: nejprve prolomit obranu, pak zničit vnitřní cíle a nakonec dobýt jádro základny, takže mapa se v průběhu boje otevírala a měnila.

Technicky šlo o pozoruhodný výkon, protože udržet takový počet hráčů na jediném serveru bylo tehdy na konzoli něco nevídaného; vizuálně tomu ale hra obětovala detail a působila spíš stroze. Dobově se dočkala rozporuplného přijetí, kritici oceňovali rozsah a týmové pojetí, vytýkali jí ale nevýrazný pocit ze střelby a chaotické začátky. Servery byly později vypnuty, takže hra je dnes nehratelná a zůstává spíš historickou poznámkou. Právě proto stojí za připomenutí jako jeden z nejodvážnějších experimentů své generace: ukázala, jak by mohla vypadat online střílečka, která se nesnaží být arénou pro jednotlivce, ale skutečnou bitvou s frontovou linií, velením a pocitem, že hráč je jen malým dílkem mnohem většího střetu. Podobně velkorysý pokus se na konzolích už dlouho neopakoval.

Proč hrát: Jako historická poznámka o nejodvážnějším online experimentu své generace stojí za připomenutí, i když servery jsou dnes vypnuté a hra nehratelná.