Resident Evil 5

Resident Evil 5 posílá veterána Chrise Redfielda do fiktivní africké oblasti, kde se vyšetřování obchodu s biologickou zbraní rychle zvrhne v boj o holé přežití proti nakaženým obyvatelům. Po jeho boku stojí místní agentka Sheva Alomar a právě dvojice hrdinů je tím, co celý díl definuje: hra byla od základu navržena pro kooperaci a druhého hráče lze kdykoli připojit, ať už u jedné konzole na rozdělené obrazovce, nebo online. Sdílení munice, léčiv a společné otevírání dveří nebo vytahování druhého na římsu z toho dělá jednu z nejlépe promyšlených kooperativních akcí své doby.

Hratelnost navazuje na předchozí díl, tedy pohled přes rameno, mířený režim a systém rychlých úderů na zasaženého nepřítele. Dobově kontroverzní bylo, že postava nemohla při míření chodit, což vedlo k záměrně napjatým situacím, kdy je nutné odhadnout, zda ještě stihnete vystřelit, nebo raději uskočit. Nepřátelé přicházejí ve vlnách, obcházejí a používají zbraně, takže se hra víc než hororem stává taktickou střelnicí o správu prostoru a zdrojů. Souboje s bossy jsou velkolepé a závěrečné dějství sérii uzavírá jednu z jejích nejdéle rozehraných zápletek.

Technicky patřila hra na PlayStation 3 ke špičce své doby, hlavně díky ostrému dennímu osvětlení, prašným efektům a detailním modelům postav, což byl ve žánru zvyklém na temné chodby výrazný obrat. Ohlas byl komerčně mimořádný a kritika chválila kooperaci, zároveň ale zaznívaly výhrady, že série ztratila hororovou identitu, a hra čelila i diskusi o ztvárnění afrického prostředí. Dnes ji stojí za to hrát právě ve dvou: sólo s umělou inteligencí ztrácí kouzlo, ale s kamarádem jde o svižnou, dobře odsýpající akci. Nabídku navíc rozšiřují bonusové režimy včetně útoku na čas, ve kterém se sbírá skóre za rychlé a přesné likvidování vln nepřátel, což patří k tomu nejnávykovějšímu, co hra nabízí.

Proč hrát: Ve dvou hráčích jde o svižnou akci s návykovým režimem útoku na čas, i když sólo hraní s umělou inteligencí kouzlo série ztrácí.