Need for Speed: Hot Pursuit

Need for Speed: Hot Pursuit vrátilo značku k tomu, čím proslula v devadesátých letech, tedy k honičkám policie a rychlých silničních vozů na dlouhých venkovských silnicích. Criterion po zkušenostech z Burnoutu přenesl do série svůj smysl pro tempo a náraz, ale místo městské džungle nabídl kraj Seacrest County s horskými serpentinami, pouštními rovinkami a lesními úseky, kde se počasí a denní doba mění podle jednotlivých závodů. Hráč se pohybuje ve dvou paralelních kariérách: jednou sedí za volantem supersportu a snaží se uniknout, podruhé jezdí za policii a musí prchající vůz zastavit.

Souboj obou stran stojí na sadě nástrojů, které se aktivují jako zbraně. Závodník má k dispozici rušení radaru nebo opravu vozu, policista rozkládá pichák, volá vrtulník a spouští radiový výboj. Díky tomu má každá honička vlastní dramatický oblouk s několika zvraty a končí buď efektním zablokováním silnice, nebo těsným únikem. Zásadní novinkou byl systém Autolog, který neustále porovnával časy s přátelským seznamem a posílal výzvy přímo do menu, čímž z hraní o samotě udělal trvalou soutěž. Technicky hra na PlayStation 3 působila čistým, ostrým dojmem, s přesvědčivými odrazy na karoseriích a s deštivými úseky, které citelně měnily přilnavost.

Recenze přijaly hru velmi kladně a často ji označovaly za nejlepší Need for Speed za dlouhou dobu. Autolog se stal jedním z nejvlivnějších nápadů své doby a v různých podobách ho převzala řada dalších závodních her, protože elegantně řešil otázku, jak udržet hráče u hry pomocí sociální motivace. Dnes titul funguje především díky vyváženému ovládání, které je dost přímé na to, aby si ho užil i nezkušený řidič, ale zároveň odměňuje přesné brzdění před zatáčkou. Nízký práh vstupu a krátké, intenzivní závody z něj dělají ideální hru na kratší večerní seance.

Proč hrát: Díky přímému, ale odměňujícímu ovládání a krátkým intenzivním závodům je ideální volbou na kratší večerní seance i pro méně zkušené hráče.