Vanquish

Vanquish je odpověď studia PlatinumGames na módu krycích stříleček: vzalo jejich stavbu a vrazilo do ní rychlost, jakou žánr do té doby neviděl. Hráč ovládá vládního agenta v bojovém obleku ARS, který se dokáže po kolenou raketově řítit po bojišti, uhýbat do zpomaleného času a plynule přecházet mezi krytem, skluzem a střelbou. Zápletka o kosmické stanici, energetické zbrani a válce s ruskými roboty je jen záminkou, protože skutečným tématem je pohyb: stát na místě znamená zemřít, přežití závisí na tom, jak dlouho dokážete zůstat v běhu a nepřehřát oblek.

Souboje jsou přehlídkou vynalézavosti. Nepřátelští roboti mají odhalitelná slabá místa, rozpadají se po částech a mění chování, jakmile jim ustřelíte hlavu nebo končetinu. Zbraní je jen několik, ale všechny se vylepšují sbíráním duplikátů a hodí se do jiných situací. Nejvíc hra ožívá v soubojích s obřími protivníky, kde je třeba střídat útoky, nabíjet oblek a využívat okolní překážky. Systém přehřívání funguje jako chytrá pojistka proti zneužívání zpomaleného času, protože hráče nutí odhadnout, kdy si může dovolit riskovat a kdy se musí stáhnout.

Na PlayStation 3 běží hra svižně a její kovově studená, modrošedá estetika se zaměřením na jiskry, kouř a exploze dodnes působí velmi čistě. Dobově sklidila nadšené hodnocení od kritiky, komerčně ale zapadla, což byl v té době častý osud japonských akcí mířících na západní publikum. Kampaň je krátká, dá se projít za jediný večer, ale je stavěná na opakované hraní, na zdokonalování postupu a honbu za skóre. Vanquish si dodnes drží pověst jedné z nejlépe hratelných stříleček třetí osoby vůbec a jeho tempo nemá mnoho následovníků. Kdo se do jeho rytmu jednou dostane a naučí se řetězit skluz, uhnutí a přesnou ránu, zjistí, že podobný pocit z pohybu nabízí jen málokterá akční hra, a to bez ohledu na generaci.

Proč hrát: Pro hráče milující rychlý pohyb a honbu za skóre nabízí jeden z nejlepších pocitů ze střelby a pohybu ve třetí osobě, jaký žánr kdy nabídl.