Dark Souls II

Třetí kapitola žánru souls-like, vyvíjená částečně pod vedením jiných režisérů než Hidetaka Miyazaki, přenesla hráče do království Drangleic, kde prokletí nemrtvých pokračuje v nekonečném cyklu a hlavní postava hledá způsob, jak svou kletbu buď přijmout, nebo ukončit. FromSoftware zachovalo jádro nemilosrdných soubojů založených na trpělivosti a čtení nepřátel, přidalo systém postupné ztráty maximálního zdraví při každé smrti a experimentovalo s méně propojeným, více segmentovaným designem světa než u předchozího dílu, což u části fanoušků vyvolalo smíšené reakce.

Řada drobných změn přitom pravidla série znatelně posunula. Rychlost úhybného převalu nově závisela na samostatné vlastnosti postavy, takže hráč musel investovat body i do schopnosti se vyhýbat, a nepřátelé v jednotlivých lokacích po opakovaném zabíjení postupně mizeli, což umožňovalo náročné úseky prostě přežít vytrvalostí. Hra nabídla rozsáhlejší výběr zbraní, magie a buildů postavy než kdykoliv předtím v sérii, spolu s novým kovářským systémem, možností nést dvě sady vybavení a online prvky umožňujícími invaze i kooperaci. Přidání pochodní osvětlujících temné oblasti a rozšířený systém PvP arén nabídly další způsoby, jak přistupovat k obvyklé souls-like formuli.

Kritika ocenila rozsah obsahu a hloubku customizace postavy, ačkoliv řada recenzentů považovala level design za méně inspirovaný než v originálním Dark Souls. I přes tyto výhrady se hra prodávala výborně, stala se komerčně nejúspěšnějším dílem série do té doby a upevnila komerční životaschopnost celého žánru, což dláždilo cestu k pozdějším úspěchům jako Bloodborne a Sekiro. Trojice rozšíření a vylepšená verze Scholar of the First Sin, která obsah přeuspořádala a vyšla i na nové generaci konzolí, dnes platí za nejlepší způsob, jak si hru zahrát.

Proč hrát: Pro obrovský rozsah obsahu a hloubku customizace postavy, ideálně ve vylepšené verzi Scholar of the First Sin, která dnes platí za nejlepší způsob, jak si hru zahrát.