Dark Souls

Základ formule položilo v roce 2009 Demon's Souls od studia FromSoftware pod vedením Hidetaky Miyazakiho: pomalé, důsledně trestající souboje, propojený svět bez otevřené mapy, ohniště jako jediné body odpočinku a duše jako měna, o kterou hráč po smrti přichází, pokud se na místo svého skonu nevrátí. Dark Souls z roku 2011 tento koncept přenesl do světa Lordranu a proslavil se právě propojeností svých lokací, kdy se zkratky a výtahy postupně stáčely zpět k centrálnímu Firelink Shrine, takže hráč mapu poznával spíš pamětí a instinktem než ukazatelem na obrazovce, a i po letech zůstává tento návrh úrovní dáván za vzor promyšlené level designové práce.

Boje řídí ukazatel výdrže, který omezuje útoky, úhyby i blokování a nutí hráče hospodařit s každým pohybem, zatímco online složka funguje přes zanechaná znamení pro přivolání spojenců nebo invaze nepřátelských hráčů do světa jiného hráče. Po dohrání lze pokračovat v novém kole New Game+ se zachovaným vybavením, a k počítačovému vydání Prepare to Die Edition patřilo i rozšíření Artorias of the Abyss, které přidalo vlastní lokace a bosse. Duchovním sourozencem série se o pár let později stalo Bloodborne od stejného studia, které podobný princip přeneslo do gotického hororového prostředí.

Dark Souls II z roku 2014 vznikl bez přímého dohledu Miyazakiho a soustředil se na větší množství obsahu a flexibilnější výstavbu postavy, což si u části hráčů vysloužilo smíšenější přijetí než u zbytku série, přestože pozdější verze Scholar of the First Sin obsah přehledněji uspořádala. Dark Souls III z roku 2016 přivedl Miyazakiho zpět k režii, spojil sevřenější tempo soubojů blízké Bloodborne s návraty ke starším motivům a lokacím a je řadou hráčů i novinářů považovaný za vyvrcholení celé trilogie, než se studio přesunulo k Sekiru a Elden Ringu.

Napříč díly zůstala neměnná i vypravěčská metoda: žádné rozsáhlé filmečky, ale útržkovité popisky předmětů a náznaky v architektuře, z nichž si hráč skládá vlastní představu o zaniklých královstvích. Remasterované vydání z roku 2018 pak sérii udrželo hratelnou i na nových konzolích a upevnilo její pověst jednoho z nejvlivnějších impulzů pro celý žánr takzvaných soulslike her, který po ní vznikl u desítek jiných studií.