Tomb Raider

Tomb Raider představil světu Laru Croft a zároveň ukázal, že trojrozměrný prostor se dá v akční adventuře využít jinak než jako kulisa pro střílení. Britská archeoložka v něm putuje od peruánských jeskyní přes řecké chrámy a egyptské hrobky až do ztraceného města Atlanťanů a hledá části artefaktu, o který má zájem i konkurenční strana. Většinu času ale hráč netráví u přestřelek, nýbrž studováním prostoru: měří skoky, hledá páky, sleduje, kam se po přepnutí spínače pohnula deska ve zdi, a snaží se přijít na to, jak se dostat na římsu o tři patra výš.

Pohyb Lary je postavený na přesné mřížce, takže skoky mají pevnou délku a hráč se je naučí odhadovat na centimetry. K tomu patří ovládání, kterému se dnes říká tankové: postava se otáčí na místě a teprve pak vyráží vpřed, což zpočátku působí těžkopádně, ale ve spojení s možností přitisknout se ke hraně, přitáhnout se nahoru nebo udělat kotoul dává překvapivě bohatý repertoár. Souboje s vlky, netopýry, medvědy nebo dinosaury slouží hlavně jako koření mezi akrobatickými pasážemi. Technicky šlo o vlajkovou loď své doby, hra vyšla v softwarové podobě i ve verzích využívajících první 3D akcelerátory, které přinesly filtrované textury a plynulejší běh. Zvuk je záměrně skoupý, většinu času hráč slyší jen vlastní kroky a kapající vodu, hudba se ozve v krátkých orchestrálních vstupech přesně tam, kde se má něco stát, a výsledkem je pocit naprosté samoty v mrtvých chodbách.

Dobově šlo o obrovský komerční úspěch a Lara se stala ikonou, která přerostla hry samotné. Vliv titulu je zásadní, pojem trojrozměrné akční adventury s důrazem na plošinovkovou navigaci a hlavolamy definoval prakticky on. Dnes původní verze vyžaduje trochu trpělivosti s ovládáním i kamerou, ale pocit z objevování prázdných hrobek zestárl mnohem lépe než technologie.

Proč hrát: Pro hráče ochotné přivyknout si na tuhé ovládání a kameru nabízí původní Tomb Raider pocit z objevování prázdných hrobek, který zestárl mnohem lépe než tehdejší technologie.