The Sims

The Sims přišel s nápadem, který na papíře zněl jako recept na propadák: hra bez nepřátel, bez skóre a bez konce, ve které se hráč stará o obyčejné lidi v obyčejném předměstském domě. Výsledkem byl jeden z nejúspěšnějších titulů své doby a nový žánr sám pro sebe. Hráč si vytvoří postavy, přidělí jim povahové rysy, postaví jim dům a pak jim organizuje život: vaření, spánek, hygienu, práci, kamarády, koníčky i vztahy. Nad tím vším visí sada ukazatelů potřeb, které je nutné držet v rovnováze, protože unavený a hladový Sim se v práci nikam neposune a v horším případě přijde o místo.

Druhou polovinou hry je stavění. Nástroje pro tvorbu domu jsou překvapivě hluboké, hráč kreslí zdi, mění podlahy a tapety, staví patra, bazény a zahrady a zařizuje interiér nábytkem, u kterého se pozná, že dražší kusy uspokojují potřeby rychleji. Právě napětí mezi kariérou, která přináší peníze, a časem, který postava potřebuje na jídlo a spánek, tvoří základní hospodářskou smyčku. Simové mluví vlastní vymyšlenou hatmatilkou, takže scény fungují v jakémkoli jazyce a hráč si příběh doplní sám, což je klíč k tomu, proč se z hraní tak často stávalo vyprávění vlastních historek. Technicky šlo o kombinaci trojrozměrných postav a předpřipravené izometrické grafiky prostředí, která běžela i na běžných domácích počítačích, s možností otáčet pohled a přibližovat scénu.

Úspěch byl obrovský, následovala dlouhá řada datadisků a celá série, která z The Sims udělala jednu z nejsilnějších značek v odvětví. Vliv na žánr je zřejmý, hra ukázala, že simulace všedního života může být masově přitažlivá a že velkou část publika tvoří hráči, kteří v ní hledají tvorbu a vyprávění, ne výzvu. Dnes působí první díl syrově a některé mechaniky jsou nemilosrdné, ale jeho kouzlo a suchý humor zůstávají.

Proč hrát: Pro hráče, kteří v hrách hledají tvorbu a vyprávění spíš než výzvu, ukazuje první The Sims, jak masově přitažlivá může být simulace všedního života – syrová, ale se svým suchým humorem dodnes kouzelná.