Tomb Raider II

Tomb Raider II vyšel jen rok po originálu a je učebnicovým příkladem pokračování, které nic nepřevrací, zato všeho přidává. Lara tentokrát pátrá po dýce z čínské legendy a cesta ji zavede od Velké čínské zdi přes benátské kanály, potopený zaoceánský parník a tibetské kláštery až do nitra hory plné rozžhavené lávy. Struktura zůstává stejná, tedy dlouhé úrovně plné skoků, přesouvaných beden, klíčů a spínačů, ale prostředí jsou pestřejší a mnohem častěji se odehrávají mezi lidmi než v opuštěných hrobkách.

Nejviditelnější změnou je posun k akci. Nepřátel je výrazně víc a většinu z nich tvoří ozbrojení lidé, přibyly nové zbraně včetně samopalu a harpuny a poprvé se objevují dopravní prostředky, takže si hráč projede kanály na motorovém člunu a tibetské svahy na sněžném skútru. Přibylo i drobné vylepšení, které zásadně mění tempo, totiž světlice: v temných chodbách hoří jen omezenou dobu a nutí hráče rozhodovat se, kdy si posvítí a kdy půjde poslepu. Bonusem je proslulá úvodní úroveň v Lařině sídle, kde se dá procvičit ovládání, prozkoumat dům a najít pár schovaných tajemství. Po technické stránce hra lépe využívala tehdejší 3D akcelerátory, přidala barevné osvětlení a delší dohled a zvukově opět vsadila na střídmé orchestrální motivy, které se ozvou jen v klíčových chvílích.

Kritika i hráči přijali druhý díl nadšeně a spolu s jedničkou udělal z Core Design jedno z nejsledovanějších evropských studií konce devadesátých let. Zpětně se mu vyčítá, že přestřelek je občas až příliš a že obtížnost umí být nemilosrdná, protože smrt číhá i za rohem, který hráč nemohl vidět. Přesto zůstává jedním z nejoblíbenějších dílů série a dnes je nejsnáze přístupný přes moderní remaster i komunitní nástroje, které řeší kompatibilitu s novými systémy.

Proč hrát: Kdo chce nejoblíbenější díl série s hutnější akcí, sáhne po Tomb Raider II – nemilosrdná obtížnost sice číhá i za rohem, ale moderní remaster usnadňuje přístup i dnes.