Nox

Nox přišel v roce 2000 s nápadem, který byl na akční RPG té doby neobvyklý: hru lze projít třemi povoláními a každé z nich má vlastní kampaň s jinými lokacemi, jiným pořadím událostí a jiným stylem hraní. Hlavní hrdina je obyčejný člověk vtažený do fantasy světa, kde se z něj stane bojovník spoléhající na přesně načasované útoky, čaroděj stavějící na kouzlech na dálku nebo zaklínač, jenž ovládá příšery a klade pasti. Ovládání je akční a rychlé, kouzla se dají předem naučit do rychlých slotů a boj vyžaduje pohyb, uhýbání a rozvážné hospodaření s manou.

Po technické stránce hra běžela na vlastním enginu studia s izometrickým pohledem a velmi pečlivě řešeným osvětlením a dohledem. Jedním z nejzajímavějších prvků byl systém, který hráči ukazoval jen to, na co skutečně viděl: za rohem nebo za zdí byla tma, což mění taktické uvažování hlavně v úzkých chodbách a v souboji hráče proti hráči. Na sestavách z roku 2000 běžela hra svižně a i bez nejnovější grafické karty vypadala čistě a barevně. Výtvarně mísí fantasy s lehce komiksovou nadsázkou a hudba doprovází jednotlivé kraje temnými i hrdinskými motivy, které boji dodávají spád.

Dobové recenze hru chválily především za trojici kampaní, jež zvyšovaly znovuhratelnost, a za velmi povedený multiplayer se souboji a týmovými režimy. Přesto zůstala ve stínu větších jmen žánru a komerčně nedosáhla na špičku, čímž se z ní časem stal titul, který si předávají nadšenci. Vliv je vidět spíš v detailech, třeba právě v práci s dohledem a v tom, jak lze jednu hru navrhnout jako tři různé zážitky. Dnes působí Nox svižně a přehledně, hra se rychle rozjíždí a hodí se i pro kratší sezení, což z ní dělá příjemný objev pro každého, kdo zná ze své doby jen ta největší jména žánru a chce si k nim doplnit méně známého, ale nápaditého souputníka.

Proč hrát: Příjemný objev pro každého, kdo zná ze své doby jen největší jména žánru a chce si k nim doplnit svižné, přehledné akční RPG s třemi odlišnými kampaněmi.