Call of Duty: Finest Hour

Call of Duty: Finest Hour byl prvním dílem série vytvořeným výhradně pro konzole – zatímco původní Call of Duty z roku 2003 vyšlo jen na PC, Activision svěřila konzolovou odnož americkému studiu Spark Unlimited, které postavilo úplně samostatnou hru s vlastní kampaní, vlastními misemi a vlastním enginem přizpůsobeným ovladačům a výkonu tehdejších konzolí. Hráč se postupně vžije do role sovětského odstřelovače bránícího Stalingrad dům po domě, britského tankisty bojujícího v poušti severní Afriky a amerického výsadkáře, který skáče do Normandie a prochází si následné boje ve Francii – hra tak na rozdíl od pozdějších dílů série střídá hned tři různé fronty, tři odlišné styly boje i tři různé sady zbraní během jediné kampaně, což bylo v roce 2004 na konzolích poměrně nevšední řešení, jaké tehdy žádná jiná válečná střílečka nenabízela.

Verze pro GameCube vyšla souběžně s vydáními pro PlayStation 2 a Xbox a technicky stála zhruba mezi nimi – blíž k PS2 než k výkonnějšímu Xboxu, s podobně hrubšími texturami, ale o něco stabilnějším snímkováním díky menšímu formátu disků GameCube. Obsahově byla naprosto totožná se sesterskými verzemi, stejná kampaň, stejné mise i stejné zbraně, jedinou skutečnou odlišností tak zůstávalo ovládání přizpůsobené specifickému GameCube ovladači s menším počtem tlačítek, což si vyžádalo úpravu rozložení akcí oproti Xboxu i PS2 a mírně jinak rozmístěné rychlé přepínání zbraní.

Ve své době šlo o komerčně úspěšný a kriticky slušně přijatý titul, oceňovaný především za filmovou režii a rozmanitost tří front, i když srovnávaný s méně vyváženým chováním umělé inteligence spojenců než u tehdejších PC dílů série. Finest Hour ukázal, že konzolový Call of Duty má svůj vlastní smysl existence nezávisle na PC verzích série, a připravil půdu pro to, aby o rok později vznikl další konzolový díl, Call of Duty 2: Big Red One, tentokrát z dílny studia Treyarch, které se v konzolové větvi série drželo ještě několik dalších let.

Proč hrát: Pro fanoušky válečných akcí oceňujících filmovou režii a rozmanitost tří front jde o komerčně úspěšný a kriticky slušně přijatý titul pro GameCube, i když s méně vyváženou umělou inteligencí spojenců než na tehdejších PC dílech série.