Speedball 2: Brutal Deluxe
Představte si fotbal a hokej zkřížené s americkým fotbalem, zasazené do dystopické budoucnosti, kde se hráči v brnění mlátí o kovové mantinely a body se sbírají stejně za góly jako za vyřazení soupeře z kolbiště. Tohle je Speedball 2: Brutal Deluxe, jeden z nejnávykovějších sportovních titulů, jaké kdy na domácích počítačích vznikly. Heslo hry znělo jasně: Ice cream, ice cream!
Za hrou stojí britské studio The Bitmap Brothers, legendární tým proslulý stylovou, leštěnou kovovou grafikou a špičkovou hratelností. Speedball 2 vyšel v roce 1990 a navázal na původní Speedball z roku 1988, který výrazně vylepšil a rozšířil. Verze pro Atari ST patřila k vlajkovým lodím platformy a ukazovala, co dovede 16bitový hardware ve správných rukou.
Jádrem zábavy je rychlá, agresivní arkádová akce na rozdělené aréně. Ovládáte tým robotických gladiátorů, přihráváte, střílíte na branku a zároveň fyzicky likvidujete protihráče. Body padají z bonusových cílů, ramp i z toho, když soupeře pošlete k zemi. Mezi zápasy nakupujete vylepšení a posilujete hráče, takže kromě okamžité akce hra nabízí i lehkou manažerskou vrstvu a dlouhý kariérní režim v lize.
Obrovským tahákem byl režim pro dva hráče, jeden z nejlepších svého druhu na ST a Amize. Souboj dvou lidí u jedné klávesnice nebo joysticků dokázal udržet hráče u obrazovky celé hodiny. Kovový, industriální vizuál a syrový soundtrack vytvářely nezaměnitelnou atmosféru, kterou si fanoušci pamatují dodnes.
Speedball 2 sbíral nadšené recenze a v dobových anketách se opakovaně objevoval mezi nejlepšími hrami pro 16bitové počítače. Dočkal se řady portů i pozdějších remaků a remasterů, čímž potvrdil, že jeho hratelnost zestárla mnohem lépe než leckterý modernější sport.
Proč hrát: Pro nářez ve dvou, který nestárne, a pro perfektní mix arkádové akce, násilí a budování týmu.
Hra 8 z 72 pro Atari ST
Tentýž titul jinde (3)
Verze pro Commodore Amiga je mezi fanoušky obecně považovaná za tu nejlepší — těžila z bohaté palety barev, plynulé animace a zvukového čipu Paula, díky němuž hra ožila vzorkovanými hlasy a řvoucím publikem ('Ice Cream!'), což dotvářelo brutální atmosféru arény. Atari ST mělo slabší barevnost a tvrdší, tenčí zvuk generovaný čipem YM2149, takže hra působí strožeji a méně atmosféricky. Verze pro PC/DOS byla plně závislá na tom, jakou grafickou a zvukovou kartu hráč vlastnil — se zvukovou kartou a VGA se přiblížila Amize, bez nich zůstávala hudba i barevnost citelně chudší.