Bitmap Brothers

Mezi britskými herními studii přelomu osmdesátých a devadesátých let nemělo The Bitmap Brothers konkurenci v jedné věci — ve stylu. Tahle londýnská parta si vybudovala image spíš rockové kapely než programátorské firmy, dávala se fotit v kožených bundách a tmavých brýlích a její hry vypadaly tak nablýskaně a zněly tak energicky, že na Amize, Atari ST i v automatech okamžitě poznáte jejich rukopis. Pro retro hráče je studio synonymem pro futuristické sporty, leštěný kov, agresivní techno a nelítostnou, ale férovou hratelnost. Brutální kosmický sport, kde se góly střílejí i pěstmi, dvojice barbarů prosekávajících se vrstvami bohů a tým žoldáků brodící se steampunkovým peklem — to vše vzešlo z jedné malé britské dílny, která uměla retro hru proměnit v atmosférický zážitek.

Historie

The Bitmap Brothers vzniklo v roce 1987, kdy se spojili Mike Montgomery, Eric Matthews a Steve Kelly. Studio se usadilo v Londýně a od začátku mířilo na tehdy nejmocnější domácí počítače — Commodore Amiga a Atari ST, k nimž později přidalo verze pro PC a další platformy.

Hned první tituly daly tušit, že jde o někoho výjimečného. Xenon (1988) byl svižný vertikální shoot 'em up, jeho pokračování Xenon 2: Megablast (1989) pak proslulo nejen plynulým scrollingem a detailní grafikou, ale i hudbou postavenou na licencované skladbě „Megablast" od Bomb the Bass. Spojení nablýskané akce s tehdy aktuálním tanečním zvukem se stalo poznávacím znamením studia.

Skutečný triumf přišel v roce 1990 s hrou Speedball 2: Brutal Deluxe. Tenhle vymyšlený sport budoucnosti — kombinace házené, ragby a pouliční rvačky — patří dodnes k nejlépe hodnoceným hrám na Amize. Brutální souboje, propracovaný systém vylepšování týmu a nezapomenutelný řev „Ice cream, ice cream!" z hlediště z něj udělaly nesmrtelnou klasiku. O rok později, v roce 1991, vyšla skvostná plošinovka Gods, v níž hráč ovládá antického hrdinu na cestě za nesmrtelností; vynikala chytrou „umělou inteligencí" obtížnosti, která se přizpůsobovala šikovnosti hráče.

Vrcholem tvorby se stal The Chaos Engine z roku 1993 — kooperativní akční hra zasazená do temného steampunkového viktoriánského světa, kde dvojice žoldáků čistí krajinu zamořenou zběsilým strojem. Vynikající grafika, hudba Richarda Josepha a možnost hrát ve dvou z něj udělaly jeden z nejmilovanějších titulů celé éry Amigy.

Klíčové osobnosti

Tváří a duší studia byli jeho zakladatelé. Mike Montgomery zůstal po celá léta hlavní stálicí a technickým mozkem firmy, zatímco Eric Matthews se podílel na designu klíčových her včetně Speedball 2 a The Chaos Engine. Třetím ze zakládající trojice byl Steve Kelly.

Mimořádný význam pro zvuk her měl skladatel Richard Joseph, jehož hudba a zvukové efekty — od atmosférických smyček po slavné výkřiky davu ve Speedball 2 — neodmyslitelně patří k zážitku z jejich her. Na ranou éru studia se výrazně podepsal i grafik a programátor, který stál u zrodu charakteristického vizuálního stylu s kovovými odlesky a robustními postavami. Právě tahle péče o detail, zvuk i atmosféru odlišovala Bitmap Brothers od většiny tehdejší konkurence.

Současnost

Po své zlaté éře na Amize se studio pokoušelo udržet krok s nástupem 3D, ovšem s proměnlivým úspěchem. K pozdějším titulům patřila například realtimová strategie Z (1996) s tehdy nezvyklou mírou interaktivity a humoru, nebo Speedball 2100 pro PlayStation. Vize trhu se ale měnila a malé britské studio to mělo proti rozpočtům velkých vydavatelů stále těžší.

Eric Matthews studio postupně opustil a věnoval se dalším projektům v oboru. Mike Montgomery zůstal značce nejvěrnější — pod hlavičkou Bitmap Brothers se v pozdějších letech podílel na nové verzi Speedball 2 pro novodobé platformy a o klasické dědictví studia pečoval i nadále.

V roce 2026 už The Bitmap Brothers nepatří mezi aktivní vývojáře, kteří by chrlili nové velké hry — jejich éra patří do zlatého věku Amigy. Přesto jejich odkaz nezmizel. Klasické tituly se dočkaly oficiálních reedic a remasterů na moderních platformách a jména jako Speedball 2: Brutal Deluxe, Gods a The Chaos Engine se stále objevují v žebříčcích nejlepších her své doby. Pro pamětníky zůstává studio symbolem doby, kdy britská herní scéna udávala tón celému světu a kdy se i pixelová hra dala vyleštit do podoby pravého uměleckého díla. A pokaždé, když z reproduktorů zazní „Ice cream, ice cream!", ozve se kus té nezaměnitelné bitmapové éry.