The Need for Speed

The Need for Speed se dnes bere jako začátek jedné z nejdéle běžících závodních značek vůbec a právě na 3DO se objevila poprvé. Původní hra byla mnohem víc simulací než pozdější díly: nabízela hrstku exotických sportovních vozů, u každého podrobnou encyklopedickou část s videem a technickými údaji, a jízdní model, který trestal ukvapené brzdění i příliš prudké nájezdy do zatáček. Tratě nebyly okruhy, ale dlouhé úseky venkovských silnic rozdělené na etapy — přes horské serpentiny, pouštní roviny i pobřežní vyhlídky. Mezi vámi a soupeřem se navíc pohyboval běžný provoz a policejní hlídky, které zahájily pronásledování a po zastavení rozdaly pokutu.

Na 3DO byla hra ukázkou toho, co konzole zvládne v rychlé trojrozměrné grafice. Modely aut byly na svou dobu poctivě tvarované, dal se zvolit pohled z kokpitu s funkčními budíky a zvuk motorů vznikal ze skutečných nahrávek jednotlivých vozů, takže každý stroj zněl jinak. Právě zvuková stránka a smysl pro detail dělaly z jízdy zážitek, který se hodně lišil od tehdejších čistě arkádových závodů. Hudba šla do pozadí ve prospěch hučení motoru, skřípění gum a hlášek spolujezdce, který upozorňoval na blížící se zatáčky a stav vozovky.

Recenze ocenily kombinaci technického provedení, licencovaných vozů a atmosféry silničního závodu bez pravidel a hra bývala uváděna mezi hlavními důvody, proč si konzoli pořídit. Série, kterou hra založila, se sice později obrátila k arkádovému driftování a útěkům před policií, ale motiv honičky s hlídkou je v ní přítomný od úplného začátku. Dnes působí původní verze pomaleji a přísněji, než by hráč zvyklý na moderní díly čekal, a přehlednost tratí je místy nižší kvůli krátkému dohledu. Kdo ale chce vidět, odkud celá značka vyrostla, najde tu překvapivě soudržnou hru s vlastním klidným tempem a s úctou k automobilům, jakou pozdější díly už nikdy neměly.

Proč hrát: Pro pohled na kořeny slavné závodní série stojí za zahrání i dnes, byť tempo je pomalejší a tratě hůř čitelné, než na jaké jsou zvyklí hráči pozdějších dílů.