Total Eclipse

Total Eclipse je rychlá vesmírná střílečka po koridorech, která patřila k prvním hrám ukazujícím, jak plynulou trojrozměrnou grafiku 3DO zvládne. Hráč sedí v kokpitu stíhačky a proletává sérií tunelů, kaňonů a chrámových komplexů nad cizí planetou, přičemž trasa je pevně daná a úkolem je přežít, sestřelit protivníky a nenarazit. Kromě střelby se hlídá i palivo a energie štítů, takže se vyplatí sbírat bonusy rozmístěné podél dráhy. Zatáčky přicházejí rychle a mnohé pasáže se dají zvládnout až poté, co si hráč trať zapamatuje — hra tedy stojí na opakování a postupném zvládání trasy nazpaměť. Sestřelení všeho, co se objeví, přitom není nutné, důležitější je udržet se v ose koridoru a nepřijít o štíty před dalším úsekem.

Technicky šlo o působivou ukázku: polygonové prostředí se posouvalo svižně, kokpit byl vykreslený jako detailní rám s ukazateli a rychlost pohybu působila na tehdejší konzolové poměry výjimečně. Prostředí se během hry výrazně měnilo, od kovových tunelů po otevřené skalní scenérie, což udržovalo dojem cesty přes celý svět. Hudba pracovala s hutnými syntetickými motivy, které podtrhovaly tíseň a spěch; zvukové varování před nárazem se stalo pro hráče trvalou vzpomínkou na tuto hru.

V době vydání šla hra na trh společně s konzolí a sloužila jako předváděcí kus v obchodech, kde měla ukázat rozdíl proti tehdejším šestnáctibitovým strojům. Recenzenti oceňovali plynulost a rychlost, kritičtější hlasy poukazovaly na to, že koridorová stavba nabízí málo volnosti a hra je poměrně krátká. Vliv je patrný v celé linii kolejových trojrozměrných stříleček, které v půli devadesátých let na nových konzolích vyrostly. Dnes se Total Eclipse hraje nejlépe v krátkých dávkách: je nekompromisní, náraz znamená rychlý konec pokusu, ale ta čistá rychlost má svoje kouzlo pořád.

Proč hrát: Kvůli čisté rychlosti a nekompromisnímu tempu se hodí hrát v krátkých dávkách – náraz znamená rychlý konec pokusu, ale kolejnicová akce má svoje kouzlo dodnes.