Batocera.linux

Batocera.linux je svobodný a otevřený emulační operační systém postavený na minimalistickém Linuxu, jehož jediným úkolem je proměnit počítač, mini-PC, jednodeskový počítač nebo handheld v plnohodnotnou retro herní konzoli. Nejde o klasickou desktopovou distribuci — Batocera se nahrává na microSD kartu, USB flashku nebo interní disk a po startu rovnou nabootuje do herního rozhraní EmulationStation (resp. jeho varianty EmulationStation-DE / ES-DE). Uživatel tak vidí grafické menu s ilustracemi her, nikoliv příkazovou řádku ani plochu se soubory.

Filozofií projektu je heslo "plug and play" — systém je navržený tak, aby fungoval bez nutnosti instalace a bez zásahů do stávajícího operačního systému počítače. Stačí ho zapsat na médium, vložit, nabootovat a hrát. Konfigurace, hry, BIOSy i uložené pozice žijí na jediném oddílu, takže celé prostředí je přenosné: tutéž kartu lze přenést mezi různými stroji a Batocera se sama přizpůsobí dostupnému hardwaru.

Batocera je primárně určená nadšencům do retro hraní, kteří chtějí na jednom místě sjednotit desítky herních platforem od Atari, NES, SNES, Mega Drive a arcade automatů až po PlayStation, Nintendo 64, Dreamcast či novější systémy podle výkonu hardwaru. Cílovkou jsou jak začátečníci hledající bezúdržbové řešení, tak pokročilí, kteří ocení hluboké možnosti konfigurace emulátorů, shaderů a bezdrátového ovládání.

Důležité je chápat, co Batocera není: není to úložiště her ani zdroj ROMů. Systém dodává pouze emulátory a rozhraní — herní obsah (ROM soubory, image disků, BIOSy) si musí uživatel doplnit sám, ideálně z vlastnoručně vytvořených dumpů svých legálně vlastněných kazet a disků.

Batocera vznikla okolo roku 2016 jako odnož staršího projektu Recalbox, se kterým sdílí část DNA i základní myšlenku "hotového" emulačního systému na bázi EmulationStation. Skupina vývojářů se oddělila kvůli odlišné představě o směřování projektu — Batocera vsadila na výrazně širší podporu hardwaru, rychlejší vývojový cyklus a otevřenější komunitní model. Díky tomu se z ní časem stal jeden z nejuniverzálnějších emulačních OS vůbec.

Zatímco mnoho konkurenčních řešení vzniklo úzce kolem Raspberry Pi (typicky RetroPie), Batocera od počátku mířila šíř: kromě Raspberry Pi podporuje běžná x86/x86_64 PC, řadu ARM jednodeskových počítačů (Odroid, Orange Pi, Rockchip desky), čínské handheldy a dokonce některé Apple Silicon Macy přes virtualizaci. Tahle hardwarová pestrost je dodnes hlavní konkurenční výhodou.

Trh s retro emulací se mezi lety 2016 a polovinou 20. let zásadně proměnil. Objevila se vlna levných ARM handheldů (Anbernic, Powkiddy a další), narostl výkon mini-PC i jednodeskáčů a komunita kolem RetroArch dozrála. Batocera se v tomto ekosystému etablovala jako "distribuce pro všechno" — most mezi DIY scénou (Pi, Odroid) a hotovými přenosnými zařízeními.

Projekt je vyvíjen jako nezisková, komunitní iniciativa bez komerčního prodeje hardwaru. Financuje se z darů a žije z práce dobrovolníků. To se odráží i v licenční a obsahové politice: Batocera nikdy nedistribuuje hry ani chráněné BIOSy a klade důraz na legální používání.

Batocera nemá jediný "svůj" hardware — je to operační systém pro cizí zařízení, a proto je rozumné mluřit o hardwarových třídách, které podporuje. První a výkonnostně nejsilnější skupinou jsou x86_64 PC a mini-PC: cokoliv od starších notebooků přes Intel NUC až po herní sestavy s dedikovanou grafikou. Tady rozhoduje CPU (Intel/AMD), GPU (integrovaná Intel/AMD, případně dedikovaná Nvidia/AMD/Intel Arc) a množství RAM. Právě x86 sestavy zvládají i ty nejnáročnější emulace.

Druhou velkou skupinou jsou ARM jednodeskové počítače (SBC). Vlajkovou lodí je Raspberry Pi (modely 3, 4 a 5 s SoC řady Broadcom BCM27xx a grafikou VideoCore), dále desky s čipy Rockchip (RK3399, RK3568, RK3588) a Amlogic, jako jsou různé Odroid (N2/N2+, XU4) a Orange Pi. Tyto desky se liší výpočetním výkonem, ale principiálně nabízejí levné, energeticky úsporné a tiché řešení pro emulaci do generace zhruba PlayStation 1, N64, Dreamcast a části PSP/Saturn.

Třetí kategorií jsou ARM handheldy — kapesní zařízení s integrovaným displejem, ovladačem a baterií, často s čipy Rockchip nebo Allwinner. Batocera pro vybrané modely nabízí připravené image, které rovnou znají rozlišení displeje, mapování tlačítek i řízení podsvícení. Jelikož se ale jedná o cizí hardware, specifikace (SoC, GPU, velikost a typ displeje, kapacita baterie, porty, chlazení) se model od modelu zásadně liší — vždy je třeba ověřit konkrétní zařízení a jeho podporu na stránce kompatibility Batocery.

Společným jmenovatelem napříč hardwarem jsou nároky na úložiště (microSD třídy A1/A2, USB SSD nebo interní NVMe/SATA disk pro velké knihovny a rychlé načítání), chlazení (pasivní u Pi/handheldů, aktivní ventilátor u výkonnějších SBC a mini-PC, aby nedocházelo k throttlingu) a napájení (kvalitní zdroj s dostatečným proudem — u Raspberry Pi je podpětí častou příčinou pádů a poškození dat).

Jádrem softwarové výbavy je multiplatformní frontend EmulationStation (ve verzích klasické ES i modernější ES-DE), který zobrazuje knihovnu her, metadata, obaly a videonáhledy a slouží jako rozcestník mezi jednotlivými systémy a emulátory. Z frontendu se spouští hry, mění nastavení i řídí scraping (stahování metadat). Vizuálně si lze frontend přizpůsobit pomocí témat (themes), kterých existují desítky.

Pod kapotou se o samotnou emulaci stará především RetroArch — multiemulátorová platforma využívající jednotlivé emulátory ve formě tzv. cores (libretro jádra), například Snes9x a bsnes pro SNES, Genesis Plus GX a BlastEm pro Mega Drive, Beetle/Mednafen jádra pro PCE, PSX (Beetle PSX, případně samostatný DuckStation), Mupen64Plus pro N64 či PCSX-ReArmed. RetroArch sjednocuje ovládání, shadery, ukládání stavů, převíjení (rewind) a netplay napříč systémy.

Vedle RetroArch Batocera integruje i řadu samostatných (standalone) emulátorů, které pro daný systém nabízejí lepší výkon nebo přesnost: typicky PCSX2 (PS2), RPCS3 (PS3), Dolphin (GameCube/Wii), Cemu (Wii U), Citra/melonDS (Nintendo DS/3DS), PPSSPP (PSP), Flycast (Dreamcast/NAOMI), Supermodel (Sega Model 3), ScummVM, DOSBox a další. Batocera se navíc snaží přidávat herní enginy a porty (např. open-source enginy pro klasické tituly) a v některých případech i možnost spouštět nativní PC hry.

Z hlediska aktualizací je Batocera distribuována jako kompletní image v stabilních verzích (a paralelní beta větvi). Aktualizace se typicky provádí buď přímo z menu systému (over-the-air upgrade na stejné verzi), nebo přepisem image při velkém přechodu mezi verzemi. Konfigurace, hry i uložené pozice přitom zůstávají na datovém oddílu zachovány, pokud uživatel postupuje doporučeným způsobem.

Obecné pravidlo zní: čím novější a 3D náročnější systém, tím vyšší nároky na hardware. Prakticky jakýkoliv počítač nebo SBC s Batocerou zvládne plynule 8bitové a 16bitové éry — Atari 2600/7800, NES, SNES, Sega Master System, Mega Drive/Genesis, Game Boy / GBC / GBA, PC Engine, Neo Geo i většinu klasických arcade sad (MAME/FBNeo). Tyto systémy běží i na nejlevnějších zařízeních bez kompromisů, často s prostorem pro shadery a převíjení.

Střední třída výkonu (silnější Raspberry Pi, Rockchip RK3399/RK3568, slabší mini-PC) zpravidla dobře utáhne PlayStation 1, Nintendo 64, Sega Saturn (s kompromisy), Dreamcast a velkou část PSP. U N64 a Saturnu je situace tradičně ošemetná kvůli složitosti emulace — některé tituly běží perfektně, jiné vyžadují ladění nebo konkrétní jádro. Tady se vyplatí experimentovat s nastavením a volbou emulátoru.

Náročné systémy jako PlayStation 2 (PCSX2), GameCube a Wii (Dolphin), Wii U (Cemu), Nintendo 3DS (Citra) a novější arcade (Sega Model 3 ve Supermodelu) vyžadují výkonné x86 PC s rozumnou grafikou, případně nejsilnější ARM desky typu RK3588 — a i tam jde spíš o "hratelné s kompromisy" než o stoprocentní hladkost u všech her. Nejnáročnější platformy jako PlayStation 3 (RPCS3), Xbox či Nintendo Switch patří do kategorie experimentální: vyžadují špičkové x86 sestavy a u řady titulů zůstávají problematické nebo zcela nehratelné.

Praktický doporučený postup: před nákupem nebo nasazením si na webu Batocery ověřit stránku kompatibility a doporučení pro konkrétní hardware, a u hraničních systémů počítat s tím, že hratelnost se liší hra od hry. Realistická očekávání jsou klíčem ke spokojenosti — žádný handheld za pár tisíc nebude plynule emulovat PS2 ve všech titulech.

Batocera je postavená kolem gamepadu jako primárního ovládacího prvku. Podporuje širokou škálu ovladačů — drátové i bezdrátové Xbox (XInput), PlayStation DualShock 4 / DualSense, Nintendo Switch Pro Controller, 8BitDo a mnoho generických USB i Bluetooth padů. Při prvním připojení projde uživatel mapováním tlačítek (controller configuration), které se pak automaticky promítne do EmulationStation i do všech emulátorů.

Klíčovým prvkem ergonomie je tzv. Hotkey — obvykle tlačítko Select (nebo dedikovaná klávesa), které v kombinaci s dalšími tlačítky umožňuje za běhu hry vyvolat menu, uložit/načíst stav, převíjet, měnit savestate sloty nebo hru ukončit, aniž by se uživatel musel vracet do systému. To výrazně zrychluje práci a je to jedna z věcí, kvůli kterým působí Batocera "konzolově".

U handheldů je ovládání dané fyzickou konstrukcí zařízení (D-pad, dvě až čtyři ramenní tlačítka, analogové páčky podle modelu) a Batocera se snaží mít pro podporované modely tlačítka předmapovaná. U stolního použití je naopak silnou stránkou flexibilita: lze připojit více ovladačů pro hru více hráčů, arkádový panel (joystick + tlačítka), klávesnici a myš pro počítačové systémy (DOS, ScummVM) nebo světelnou pistoli/spinner pro arcade.

Pro pohodlí Batocera nabízí i správu více profilů ovladačů, automatické přiřazení hráčských pozic (Player 1–4) a možnost ovládat základní navigaci frontendu i z klávesnice. Bezdrátové připojení přes Bluetooth je integrované — handheld či mini-PC tak může fungovat zcela bez kabelů, jen s párovanými pady.

Po obrazové stránce Batocera vsází na RetroArch shadery, které dokážou věrně napodobit vzhled dobových obrazovek. Nejoblíbenější jsou CRT shadery (např. rodina crt-royale, crt-guest-advanced, zfast-crt a Lottes), jež simulují zakřivení, scanlines, masku luminoforu a mírné rozmazání typické pro staré televize. Díky tomu vypadají pixel-art hry tak, jak je autoři kdysi zamýšleli — ostré pixely na moderním LCD často působí jinak, než tvůrci čekali.

Vedle CRT efektů jsou k dispozici i shadery pro LCD mřížku (ideální pro Game Boy a kapesní konzole), různé vyhlazovací filtry (xBRZ, ScaleFX) a integer scaling pro zachování správného poměru stran a ostrosti pixelů. Volbu lze nastavit globálně, pro celý systém, nebo individuálně pro konkrétní hru. Náročnost shaderů na výkon se liší — těžké CRT shadery vyžadují slušnou grafiku, zatímco "fast" varianty běží i na slabších zařízeních.

Zvuk řeší Batocera přes standardní linuxový audio stack a v RetroArch nabízí ladění latence a synchronizace zvuku s obrazem. Pro retro systémy je klíčové, aby zvukový čip (FM syntéza Mega Drive, SID Commodore, různé PSG) zněl autenticky — to zajišťují přesná emulační jádra. U HDMI výstupu lze zvuk vést do televize/receiveru, případně do USB nebo Bluetooth reproduktorů a sluchátek.

Z hlediska výstupu Batocera podporuje různá rozlišení a obnovovací frekvence, včetně možností pro nadšence do autenticity, jako je výstup do skutečných CRT obrazovek přes vhodný hardware (na podporovaných x86 sestavách s CRT-specifickými režimy a nízkým rozlišením). Pro většinu uživatelů ale postačí HDMI do moderní televize či monitoru s vhodným shaderem.

Protože Batocera neběží na jediném zařízení, výdrž a spotřeba se zásadně liší podle hardwaru. U handheldů rozhoduje kapacita integrované baterie (typicky jednotky tisíc mAh) a hlavně to, jak náročné systémy se emulují: lehká 8/16bitová emulace je k baterii šetrná a vydrží dlouhé hodiny, zatímco náročné 3D systémy ženou SoC na plný výkon, zahřívají ho a baterii vyčerpají mnohem rychleji.

U stolních zařízení (mini-PC, SBC) se neřeší baterie, ale příkon ze sítě. Jednodeskové počítače jako Raspberry Pi jsou energeticky velmi úsporné (jednotky až nižší desítky wattů), kdežto výkonné x86 sestavy s dedikovanou grafikou si při emulaci PS2/PS3 řeknou o znatelně víc. U Raspberry Pi je naprosto zásadní kvalitní napájecí zdroj s dostatečným proudem — podpětí způsobuje pády, poškození SD karty a zdánlivě "náhodné" chyby.

Spotřeba a teplota spolu úzce souvisí. Když SoC nemá dostatečné chlazení, dochází k tepelnému throttlingu (snížení frekvencí), což se projeví poklesy FPS a koktáním zvuku. U výkonnějších zařízení se proto vyplatí pasivní chladič i aktivní ventilátor; u handheldů je chlazení dané konstrukcí a u některých modelů lze v Batoceře řídit profily výkonu/úspory.

Praktické doporučení: pro mobilní použití volit lehčí systémy a případně omezit jas displeje a výkonové profily; pro stolní použití investovat do slušného zdroje, chlazení a rychlého úložiště. U přenosných zařízení je dobré sledovat indikaci baterie a počítat s tím, že emulace je obecně náročnější než nativní běh her.

Nejdůležitějším příslušenstvím je kvalitní úložiště. Pro microSD se vyplatí karty třídy A1/A2 s dobrou rychlostí náhodného čtení/zápisu, protože na nich leží jak systém, tak knihovna her — pomalá karta znamená dlouhé načítání a sekání. U větších sbírek a náročných systémů (PS2, GameCube) je výhodné přejít na USB SSD nebo interní NVMe/SATA disk, kde Batocera umí mít data i na odděleném oddílu/disku.

Druhou klíčovou kategorií jsou ovladače. Kromě zmíněných Xbox, PlayStation a Switch padů se hodí 8BitDo retro-styl ovladače (skvělé pro 2D systémy), bezdrátové přijímače, a pro arcade nadšence arkádové panely s mikrospínači a joysticky. Pro hru více hráčů je praktický USB hub nebo více Bluetooth padů spárovaných najednou.

Pro stolní použití dále poslouží HDMI kabel, případně audio výstup do reproduktorů, a u Raspberry Pi a SBC kvalitní krabička (case) s chlazením. Pro autentický zážitek existují různé adaptéry a hardware pro výstup do CRT televizí, a pro pohodlí dálkové ovládání či bezdrátová klávesnice s touchpadem pro systémy vyžadující myš/klávesnici.

Doplňkově se hodí čtečka karet na bezpečné psaní image a zálohování, kvalitní napájecí zdroj odpovídající danému zařízení a u handheldů ochranné pouzdro a powerbanka. Investice do úložiště, chlazení a napájení se vrátí ve stabilitě a rychlosti více než cokoliv jiného.

1) Instalace systému: Z oficiálního webu Batocery se stáhne image odpovídající danému hardwaru (jiný pro x86_64, jiný pro Raspberry Pi, jiný pro konkrétní SBC/handheld). Image se zapíše na microSD nebo USB pomocí nástroje jako balenaEtcher, Raspberry Pi Imager nebo Rufus. Po vložení média a startu se Batocera sama rozbalí a při prvním bootu připraví datový oddíl. U pevné instalace na disk lze systém z menu nainstalovat na interní úložiště.

2) Ovladač a síť: Při prvním spuštění se připojí gamepad a projde se mapování tlačítek. V menu se nastaví Wi-Fi nebo Ethernet — síť je užitečná pro stahování metadat (scraping), přenos her přes síťové sdílení a aktualizace. Batocera totiž vystavuje svůj herní adresář jako síťové sdílení (Samba/SMB), takže hry lze nahrávat z počítače přes Průzkumníka nebo Finder.

3) Hry a složky: ROMy a image se kopírují do adresáře roms, kde má každá platforma vlastní podsložku (např. snes, megadrive, psx, n64). Důležité je dodržet správný formát souborů pro daný systém. Po nakopírování se v EmulationStation provede aktualizace seznamu her (refresh / restart). Hry musí pocházet z legálních zdrojů — viz sekce o legalitě.

4) BIOSy a scraping: Některé systémy (PS1, PS2, Dreamcast, Saturn, Neo Geo aj.) vyžadují originální BIOS soubory, které se kopírují do adresáře bios — Batocera má v menu přehled "Missing BIOS", který ukáže, co chybí a jaké kontrolní součty (checksumy) se očekávají. BIOSy se musí získat legálně z vlastního hardwaru. Nakonec se spustí scraper, který stáhne obaly, popisy, videonáhledy a metadata, takže knihovna vypadá profesionálně. Tím je systém připraven k hraní.

Batocera neexistuje v hardwarových "modelech", ale v různých sestaveních (builds) podle cílové platformy. Pro každou podporovanou architekturu existuje samostatný image: x86_64, Raspberry Pi (3/4/5 a další), a celá řada specifických image pro konkrétní SBC a handheldy s čipy Rockchip, Allwinner, Amlogic apod. Je nezbytné stáhnout přesně tu variantu, která odpovídá zařízení — image pro jiný čip prostě nenabootuje.

Z hlediska verzování projekt vydává číslované stabilní verze a souběžně udržuje beta/vývojovou větev, kam míří nejnovější emulátory a opravy. Stabilní verze jsou doporučené pro běžné použití; beta je pro ty, kdo chtějí nejčerstvější jádra nebo podporu nového hardwaru, za cenu možné nestability. Mezi velkými verzemi se občas mění uspořádání oddílů či výchozí frontend, proto je vhodné číst poznámky k vydání.

Variabilita se týká i frontendu a témat: byť je výchozí EmulationStation, vzhled lze zásadně proměnit instalací jiných témat a v některých sestaveních volbou mezi klasickou ES a ES-DE. Liší se i sady přibalených emulátorů — na výkonných platformách jsou k dispozici náročné standalone emulátory (PCSX2, RPCS3, Dolphin), na slabších se spoléhá hlavně na lehká libretro jádra.

Pro orientaci platí: vždy vyjít z oficiálního seznamu podporovaného hardwaru na webu Batocery, kde je u každého zařízení uvedeno, zda a jak dobře je podporováno, který image použít a na co si dát pozor. To je spolehlivější než spoléhat na to, že "nějaký" image bude fungovat univerzálně.

Systém nenabootuje nebo padá: Nejčastější příčinou je špatný image (pro jiný hardware), vadná či pomalá SD karta a u Raspberry Pi podpětí kvůli slabému zdroji. Řešením je ověřit, že byl stažen správný build, znovu zapsat image kvalitním nástrojem, vyzkoušet jinou (značkovou) kartu třídy A1/A2 a použít odpovídající napájecí zdroj. Pomáhá i kontrola, zda médium nebylo poškozeno při zápisu.

Hra nejde spustit / černá obrazovka / chybí zvuk: Typicky chybí BIOS (zkontrolovat menu Missing BIOS a checksumy), je zvolen nevhodný emulátor/jádro pro daný titul, nebo je formát ROM/image nesprávný. Řešením je doplnit správný BIOS, v nastavení hry přepnout na jiné jádro (např. u PS1 vyzkoušet Beetle PSX vs. DuckStation), případně ověřit integritu souboru. U sekání pomáhá lehčí jádro nebo vypnutí náročných shaderů.

Ovladač nefunguje nebo má prohozená tlačítka: Projít znovu mapování v sekci controllers, ověřit, zda jde o XInput či DirectInput zařízení, a u Bluetooth padů zkontrolovat párování. U více ovladačů zkontrolovat přiřazení hráčských pozic. Některé generické pady vyžadují ruční mapování.

Hry nejsou vidět po nakopírování: Soubory musí ležet ve správné podsložce v adresáři roms a mít podporovaný formát; poté je nutné v EmulationStation provést aktualizaci seznamu (refresh games list nebo restart). Při přenosu přes síť ověřit, že je správně nastavené SMB sdílení. U výkonnostních problémů (throttling) řešit chlazení a u handheldů výkonové profily — přehřátý SoC snižuje FPS.

Hlavním zdrojem pravdy je oficiální wiki a dokumentace Batocery, kde najdete návody k instalaci, seznam podporovaného hardwaru, požadavky na BIOSy, formáty souborů pro jednotlivé systémy a tipy k řešení potíží. Než položíte dotaz komunitě, vyplatí se nejdřív projít wiki — pokrývá drtivou většinu běžných situací a je průběžně aktualizovaná.

Pro živou diskusi a rychlou pomoc slouží oficiální Discord server a komunitní fóra (vč. obecnějších emulačních komunit). Tam lze řešit konkrétní hardware, sdílet konfigurace, hlásit chyby a najít lidi se stejným zařízením. Komunita je obecně přívětivá, ale očekává, že tazatel uvede přesný hardware, verzi Batocery a popis problému — to zásadně urychlí pomoc.

Velké množství návodů, recenzí a srovnání najdete také na YouTube a v textových blozích zaměřených na retro handheldy a emulaci. Pozor ale na stáří obsahu — emulační scéna se rychle vyvíjí a rok starý návod může popisovat jiné menu nebo jiná doporučená jádra. Vždy je dobré ověřit, že tutoriál odpovídá vaší verzi systému.

Protože je projekt open-source, zdrojové kódy, hlášení chyb (issues) a vývojové diskuse jsou veřejně dostupné na GitHubu/GitLabu projektu. Pokročilejší uživatelé tak mohou nahlásit reprodukovatelný problém, sledovat vývoj nového hardwaru nebo dokonce přispět. Komunitní povaha znamená, že kvalita podpory roste s tím, jak přesně dokážete problém popsat.

Nejbližší příbuznou je Recalbox, ze které Batocera kdysi vzešla. Recalbox bývá vnímán jako uživatelsky o něco "učesanější" a sevřenější, zatímco Batocera nabízí širší hardwarovou podporu, rychlejší zařazování nových emulátorů a více možností konfigurace. Pro úplného začátečníka může být Recalbox o kapánek přívětivější; pro univerzálnost a hloubku obvykle vede Batocera.

Na Raspberry Pi je tradiční volbou RetroPie, který je velmi konfigurovatelný a má obrovskou komunitu, ale je více "kutilský" — staví na Raspbianu a vyžaduje víc ruční práce. Batocera je oproti němu více "appliance": méně se ladí na úrovni systému, víc se prostě hraje. Na PC zase existuje Lakka (čistý RetroArch jako OS) — minimalistická a velmi lehká, ale bez bohatého frontendu a širokého portfolia standalone emulátorů.

Pro uživatele, kteří chtějí zůstat na Windows, jsou alternativou kompletní řešení typu LaunchBox/BigBox nebo ručně sestavený RetroArch. Ty nabízejí integraci s desktopem a komerční leštěný frontend, ale ztrácí kouzlo "zapni a hraj" jednoúčelového systému a vyžadují plnohodnotnou údržbu Windows. Naproti tomu Batocera je samostatný OS, který se o nic jiného nestará.

Shrnutí: pokud chcete jeden systém pro spoustu různého hardwaru (PC, Pi, SBC, handheldy) s minimální údržbou a širokou paletou emulátorů, je Batocera vynikající volbou. Pokud řešíte výhradně Raspberry Pi a chcete maximální kontrolu, zvažte RetroPie; pokud chcete extrémně lehký systém, podívejte se na Lakku; a pokud nechcete opustit Windows, sáhněte po desktopovém řešení.

Batocera sama o sobě je zcela legální — je to open-source software, který neobsahuje žádné hry ani chráněné BIOSy. Legální šedou až černou zónou se stává až to, čím systém naplníte. Eticky i právně čistou cestou je hrát vlastní dumpy: ROMy a image disků vytvořené z her, které fyzicky vlastníte (kazety, disky), a BIOSy získané z vlastního hardwaru. Stahování ROMů a BIOSů z internetu je ve většině jurisdikcí porušením autorských práv, i když danou hru "kdysi" vlastníte.

Existují i plně legální zdroje obsahu: homebrew hry, freeware, demo verze, public-domain tituly a moderní open-source porty a enginy (např. open-source reimplementace klasik). Pro DOS a staré PC hry jsou k dispozici legální distribuce přes obchody s klasikami. Batocera je tak možné používat dlouhodobě a naprosto legálně i bez jediného "piratského" souboru.

Komu se Batocera hodí: nadšencům do retra, kteří chtějí jednotné rozhraní pro mnoho systémů; majitelům Raspberry Pi, mini-PC nebo SBC hledajícím bezúdržbovou herní konzoli; lidem, kteří si chtějí znovu zahrát klasiky svého dětství z vlastních kazet; a kutilům, kteří rádi ladí shadery, ovladače a výkon. Skvěle poslouží i pro hru více hráčů na televizi a jako salonní retro "konzole".

Pro koho se naopak nehodí: pro toho, kdo čeká bezpracné spuštění nejnovějších AAA her (to emulace náročných systémů na běžném hardwaru nesplní), pro uživatele bez ochoty cokoliv konfigurovat na hraničních systémech, a pro ty, kdo nechtějí řešit legální získávání obsahu. Realistická očekávání, kvalitní hardware (úložiště, chlazení, napájení) a legální knihovna z vlastních dumpů jsou recept na to, aby z Batocery byla radost na dlouhé roky.