Out Run
Not translated yet This text is still only in Czech. We are working on the translation — please check back later.
Out Run vyšel na ZX Spectrum v roce 1987 pod hlavičkou U.S. Gold, která tehdy převáděla na britské počítače hromadu Segových automatů. Šlo o stejnou hru jako v arkádě, tedy o jízdu ve výstavním kabrioletu s rozvětvenou trasou a časovým limitem, avšak na stroji, který s původním automatem nemá společného skoro nic kromě jména.
Spectrum má procesor Z80 na zhruba třech a půl megahertzu, jednotky desítek kilobajtů paměti a barevný systém, kde se barvy přiřazují po blocích znaků. To pro závodní hru znamená potíž: silnice, auto i okolí se musí vejít do několika barev a na hranách objektů se barvy snadno přelévají do sebe, takže hra působí rozbředle a nepřehledně, především při vyšších rychlostech. Verze pro Spectrum proto pracuje s mnohem hrubší grafikou, nižší plynulostí a jednodušším provozem, než jaký předvedl automat. Pocit rychlosti vzniká jinak, spíš jako střídání pruhů a siluet než jako plynulé škálování sprajtů.
Právě proto je zajímavé hrát Spectrum verzi dnes, zvlášť v porovnání s ostatními domácími převody téhož roku. Ukazuje, co všechno zůstane z návrhu, když se hardwaru vezme většina možností: zůstává napětí z časomíry, rozhodování na křižovatkách a sled úseků, který si hráč postupně učí nazpaměť. Chybí lesk původní hry, a proto je to hlavně dokument doby, kdy si majitelé osmibitů hledali cestu co nejblíže k tomu, co viděli v herně. Ve srovnání s verzemi pro Amigu či Atari ST je střízlivější, ale právě ta střízlivost z ní dělá učebnici toho, jak se tehdy vybíralo, co z velké hry obětovat a co zachovat. Mezi velkými převody automatů z konce osmdesátých let patří k těm nejviditelnějším, protože mnoho britských hráčů znalo Out Run právě z této podoby.
Proč hrát: Zahrajte si ji, pokud sbíráte nebo emulujete Spectrum a chcete vidět, jak se ve své době řešil převod velké arkády na slabý hardware. Pro ty, kdo chtějí Out Run v nejlepší podobě, je vhodnější arkáda nebo Mega Drive.
Game 100 of 100 for ZX Spectrum
The same title elsewhere (9)
Sega's 1986 arcade original ran on special Super Scaler hardware that let the road scale smoothly into the distance, with three selectable tunes playing from the cabinet's speakers. Home computers could not fully recreate that illusion of speed: the Commodore 64, Amstrad CPC, and Atari ST versions all show noticeably choppier road scrolling and less track detail. The Amiga kept decent smoothness and nicer visuals despite the limitations, while the Master System surprised with fairly faithful graphics and music for an eight-bit console. For the real arcade feeling, the original remains unmatched.
