Call of Duty: World at War

Call of Duty: World at War vrátila sérii zpět do druhé světové války poté, co Modern Warfare přesunula ji do současnosti, a nabídla syrovější, brutálnější pohled na válku v Pacifiku a na východní frontě. Kampaň střídá perspektivu amerického vojáka bojujícího s Japonskem a sovětského vojáka postupujícího na Berlín, přičemž obě linie jsou plné intenzivních, často drsných momentů, které tehdy patřily k nejtvrdším zobrazením konfliktu v mainstreamové hře - hráč čelí i sebevražedným útokům a scénám, které vyvolaly diskuse o míře zobrazeného násilí. Hratelnost stavěla na osvědčeném základu série, ale s důrazem na plamenomety, granáty a chaotické boje o krátkou vzdálenost, často v hustých džunglích nebo troskách města, kde na hráče útočí nepřátelé zblízka i z ukrytých pozic mezi sutinami.

Na Xbox 360 hra běžela na upraveném enginu předchozích dílů a technicky nepůsobila revolučně, o to více ale zaujala atmosférou a zvukovým designem - křik, exploze a hudba umocňovaly pocit beznadějné, vyčerpávající války, kde přežití často závisí na rychlé reakci a využití krytu. Právě zde se také poprvé objevil legendární kooperativní zombie režim jako bonusový obsah, ve kterém hráči brání pevnost proti stále silnějším vlnám nacistických nemrtvých, a rychle se stal vlastním fenoménem, jenž položil základ pro dlouhou sérii pokračování napříč dalšími díly Call of Duty.

Dobové přijetí bylo velmi pozitivní, hlavně díky syrovosti kampaně a překvapivé přidané hodnotě zombie módu, který mnozí hráči považovali za lepší důvod ke koupi než samotnou kampaň. Z dnešního pohledu je World at War zajímavou připomínkou doby, kdy série ještě nebyla svázaná moderní vojenskou technikou, a zůstává oblíbenou volbou pro hráče, kteří chtějí zažít kořeny popularity zombie režimu v jeho nejpůvodnější podobě.

Proč hrát: Pro hráče toužící poznat kořeny popularity zombie režimu v jeho nejpůvodnější podobě a zavzpomínat na dobu před moderní vojenskou technikou v sérii.