Buggy Ball

Buggy Ball kombinoval jízdu v malých vozítkách s principem sportovní hry připomínající fotbal nebo hokej, kde cílem bylo pomocí buginy postrkovat velký míč do brány soupeře. Hráč seděl za volantem vozítka renderovaného v prostoru arény, manévroval po hřišti a snažil se dostat míč tam, kam potřeboval, což z hry dělalo jeden z mála sportovně-vozidlových titulů v nabídce systému Virtuality a odlišovalo ji od převažujících pěších akcí. Souboj o míč mezi vozítky navíc přirozeně vedl k nárazům a strkanicím, které dodávaly zápasům další rozměr vedle čistého skórování a přibližovaly hru spíš kontaktním sportům než klasickému závodění.

Po technické stránce šlo opět o jednoduché polygonální prostředí bez textur, tentokrát ohraničené jako uzavřené hřiště s bránami a velkým míčem uprostřed, které bylo díky pohledu z kokpitu vozítka snadno čitelné i s omezeným rozlišením tehdejších helem. Jasně definovaný a uzavřený prostor hřiště pomáhal hráčům rychle pochopit pravidla i bez delšího zaučení, což byla u titulů Virtuality výhoda, protože typická návštěva u automatu trvala jen několik minut a nikdo nemusel dlouze studovat návod. Zvuková stránka se soustředila na motor vozítka a nárazy do míče, hudba byla opět jen doplňková, hlavní pozornost směřovala k dynamice samotné hry a k soupeření mezi hráči.

Buggy Ball rozšiřoval sportovní nabídku druhé generace Virtuality o kolektivní, na první pohled snáze pochopitelný koncept, což z něj dělalo vhodnou volbu i pro méně zkušené návštěvníky arkád. V historickém kontextu je dnes vnímán jako zajímavý příklad snahy propojit VR s tradičním sportovním herním konceptem už na počátku devadesátých let, dávno před podobnými pokusy na moderních headsetech, a připomíná, že myšlenka virtuálního sportu není žádnou novinkou posledních let.

Proč hrát: Kdo hledá doklad, že myšlenka virtuálního sportu není novinkou posledních let, najde v Buggy Ball zajímavý pokus propojit VR s kolektivním sportovním konceptem už na počátku devadesátých let.