Legend Quest

Legend Quest patřil mezi zakládající tituly systému Virtuality a nabízel hráčům fantasy laděné dobrodružství zasazené do temného hradu plného nepřátel a nástrah. Hráč se v roli osamoceného hrdiny pohyboval polygonálním labyrintem chodeb a síní, střetával se s kostlivci a dalšími fantasy protivníky a snažil se postupovat hlouběji, než mu docházel čas nebo životy. Na rozdíl od arény Dactyl Nightmare tak šlo o hru s jasnějším cílem a postupem, kde nešlo jen o rychlou reflexivní přestřelku, ale o pomalejší, opatrnější průchod neznámým prostorem, což z ní dělalo příjemné doplnění nabídky vedle čistě soubojových titulů první generace Virtuality. Hra tak dávala hráčům pocit skutečného průzkumu cizího místa, ne jen opakovaného vstupu do jedné a téže arény.

Grafický základ tvořily stejné jednoduché plně stínované polygony jako u ostatních her stroje, doplněné o středověkou fantasy kulisu – hradní zdi, sochy a temné chodby, které díky helmě a prostorovému rozhlédnutí působily překvapivě přesvědčivě, i když s odstupem let jde o velmi hrubou grafiku bez jakýchkoliv textur. Zvuk opět zůstával spíš funkční než hudebně bohatý, s důrazem na efekty souboje a kroky v prázdných síních, které umocňovaly pocit osamělosti v neznámém prostředí a nutily hráče postupovat obezřetně od jedné síně ke druhé.

V rámci nabídky arkád Virtuality šlo o oblíbenou alternativu k akčním střílečkám a dodnes je zmiňován jako jeden z titulů, které dokazovaly, že rané VR umělo nabídnout i něco jiného než čistou akci, konkrétně náznak žánru fantasy dobrodružství s postupem a cílem. Dnešnímu hráči přijde hra nevyhnutelně archaická, ale jako doklad rané snahy o herní svět s atmosférou má svou historickou hodnotu a připomíná, jak různorodou nabídku se Virtuality snažila od počátku vybudovat pro co nejširší okruh návštěvníků arkádových center.

Proč hrát: Pro zájemce o historii rané VR je Legend Quest dokladem, že Virtuality nabízela i něco jiného než čistou akci, konkrétně náznak fantasy dobrodružství, byť dnešnímu hráči přijde archaický.