Total Destruction

Total Destruction stavěl na vozidlových arénových bitvách, ve kterých hráči ovládali obrněné stroje a snažili se navzájem zničit v uzavřeném prostoru plném krytů a překážek. Šlo o přímou vozidlovou obměnu principu známého z pěších arén typu Dactyl Nightmare – místo pohybu vlastníma nohama hráč manévroval vozidlem, mířil zbraněmi a využíval terén arény k úkrytu před střelbou protihráčů připojených do stejného zápasu. Nutnost sledovat zároveň pohyb vozidla i polohu protihráčů v prostoru kolem sebe dělala ze souboje o něco náročnější a taktičtější zážitek než u čistě pěších titulů série, protože hráč musel myslet i na rychlost a směr vlastního pohybu, ne jen na míření.

Vizuálně hra opět vycházela z jednoduchého, plně polygonálního zobrazení bez textur typického pro stroje Virtuality, v tomto případě aplikovaného na obrněná vozidla a destruktivní efekty jejich zásahů. Rozestavěné kryty a překážky v aréně navíc nutily hráče přemýšlet nad trasou pohybu, což hru odlišovalo od otevřenějších, na první pohled přímočařejších arén ostatních titulů, a přidávalo do souboje prvek plánování, ne jen reflexní střelby. Zvuková stránka doprovázela souboje explozemi a zvuky motorů, hudba hrála podřadnou roli vůči základnímu pocitu napětí z vozidlového souboje v uzavřeném prostoru plném krytů.

Total Destruction patřil mezi tituly, které měly ukázat, že arénové soupeření systému Virtuality lze úspěšně přenést i na vozidla, a rozšiřoval tak škálu zážitků nabízených ve druhé generaci strojů. Dnes je vnímán jako zajímavá, i když méně známá varianta konceptu vozidlového souboje, který se o dekádu později stal běžnou součástí mainstreamových videoher, a jako doklad toho, že myšlenka arénových vozidlových bitev má kořeny už v raných arkádách virtuální reality.

Proč hrát: Fanoušky vozidlových soubojů zaujme Total Destruction jako raný doklad konceptu arénových vozidlových bitev, který se mainstreamem stal až o dekádu později.