Terminal Velocity

Terminal Velocity byl rychlý vesmírný combat simulator, ve kterém hráč pilotuje stíhačku skrz kaňony, tunely, jeskyně a otevřená vesmírná pole a bojuje proti nepřátelským lodím, dělům i obranným základnám za doprovodu energické elektronické hudby. Kombinace letu při vysoké rychlosti nízko nad povrchem a volného pohybu ve všech osách z něj dělala titul, který dobově patřil mezi zajímavé ukázky pro headsety jako Forte VFX1, protože rychlý pocit letu byl přesně tím, co měla stereoskopie zvýraznit a co odlišovalo hru od pomalejších vesmírných simulátorů.

Právě ta rychlost se ale ve VFX1 stávala hlavním problémem, protože kombinace vysoké rychlosti letu, nízkého rozlišení headsetu a latence hlavového trackování vytvářela ideální podmínky pro rychlý nástup nevolnosti u citlivějších hráčů. Detailní textury kaňonů a povrchů, na kterých si hra zakládala a kterými se chtěla odlišit od plošších vesmírných úrovní jiných titulů, se navíc ve stereoskopickém zobrazení rozpadaly do rozostřených barevných pruhů, což ztěžovalo přesné odhadování vzdálenosti od stěn při letu vysokou rychlostí a zvyšovalo riziko nárazu.

Terminal Velocity si vydobyl pověst jednoho z rychlejších a přístupnějších vesmírných střílečů poloviny devadesátých let, ceněného pro plynulý pohyb, velké množství zbraní a chytlavý soundtrack, a stal se základem pro pozdější pokračování Fury3. Hra sázela na přímočarou, arkádovou zábavu bez zbytečně složitého ovládání a bez nutnosti nastavovat výbavu lodi před každou misí, takže si získala i hráče, kterým vadila strohost a náročnost jiných vesmírných simulátorů té doby. V rámci historie VFX1 je připomínán jako příklad hry, jejíž největší silná stránka, totiž pocit rychlosti, byla zároveň přesně tou vlastností, která dělala headset nejméně použitelným pro delší hraní.

Proč hrát: Kdo hledá rychlou a přístupnou vesmírnou střílečku bez zbytečně složitého ovládání, ocení Terminal Velocity, i když právě pocit rychlosti dělal headset VFX1 nejméně vhodným pro delší hraní.