Legacy of Kain: Defiance

Legacy of Kain: Defiance se stalo velkolepým finále série a poprvé umožnilo hráčům střídat mezi dvěma protagonisty celé ságy, upírem Razielem a jeho stvořitelem Kainem, jejichž osudy se táhnou napříč tisíciletími historie Nosgothu. Hra konečně propojila dosud roztříštěné dějové linie z Blood Omen, Soul Reaveru i Soul Reaveru 2 a přinesla uspokojivé, byť temné a morálně nejednoznačné rozuzlení, které ocenili především dlouholetí fanoušci série. Obě postavy se přitom hrají odlišně: Kain sází na hrubou upírskou sílu a krev protivníků, Raziel na duchovní schopnosti a práci s dušemi.

Soubojový systém prošel výraznou proměnou směrem k akčnějšímu pojetí blízkému hack and slash hrám, s kombem, speciálními schopnostmi a možností vybavit Raziela různými zbraněmi, což přineslo dynamičtější tempo než kontemplativní starší díly. Hra také opustila volnou kameru ve prospěch pevně vedených filmových úhlů, které sice omezily přehled v boji, ale výrazně posílily divadelní působení jednotlivých scén. Hádanky založené na přepínání mezi materiálním a duchovním světem zůstaly klíčovým prvkem hratelnosti a spolu s gotickou atmosférou rozpadajícího se království tvořily jádro zážitku.

Vysoce kvalitní dabing, ambiciózní scénář plný filozofických úvah o osudu a svobodné vůli a citlivá práce s hudbou daly hře punc dospělého vyprávění, jaké bylo na konzolích tehdy vzácností. Defiance sice komerčně nedosáhlo úspěchu hlavních akčních trháků generace, ale kritika i hráči jej dodnes řadí mezi nejlépe napsané a nejatmosféričtější tituly celé generace PlayStationu 2. Recenzenti zvláště vyzdvihovali herecké výkony Simona Templemana a Michaela Bella, jejichž hlasový projev dodal odvěkému sporu Raziela a Kaina patřičnou tíhu a dramatičnost, a řada fanoušků dodnes doufá v pokračování, jehož se značka zatím nedočkala.

Proč hrát: Pro hráče toužící po dospělém vyprávění plném filozofických úvah o osudu, podtrženém výjimečnými hereckými výkony Simona Templemana a Michaela Bella v rolích Raziela a Kaina.