Powermonger

Powermonger je pokračovatelem myšlenek Populous, který ale božskou perspektivu vyměnil za roli vojevůdce bez země. Hráč se ocitá na kraji rozděleného světa a jeho úkolem je postupně ovládnout jedno území za druhým, dokud nezůstane nikdo, kdo by mu odporoval. Každá mapa je malý kraj s vesnicemi, lesy, ovcemi a svéhlavými obyvateli, kteří mají vlastní jména, příslušnost a povolání. Nikdo tu není jen figurka, kovář umí vyrábět zbraně, rybář přináší jídlo a sedlák se dá naverbovat do vojska.

Rozkazy se zadávají prostřednictvím vyslaných kapitánů a několika základních příkazů: obsadit vesnici, verbovat, drancovat, vyrábět, zaútočit. Zbytek se děje sám a hráč sleduje, jak se jeho oddíl přesouvá krajinou, jak ubývá zásob a jak se nálada obyvatel mění podle toho, jestli k nim přišel jako osvoboditel, nebo jako lupič. Klíčovou roli hraje jídlo, protože hladová armáda ztrácí síly a rozuteče se, takže dobývání je zároveň logistickým problémem. Postupně se odemykají vynálezy jako luky, katapulty či lodě, které mění poměr sil. Celá krajina je vykreslena v otočitelné a nakloněné isometrické perspektivě, kterou lze přiblížit až na úroveň jednotlivých postav, což byla na počátku devadesátých let působivá technická ukázka.

Dosová verze si zachovala tuto plynulou trojrozměrnou mapu i množství statistik o každém obyvateli, ovládání je ale hutné a hra se rozhodně nesnaží hráče vést za ruku. Zvuková stránka je střízlivá, atmosféra stojí na tichém, chladném středověku, kde se válčí o ovce a chleba. Dobově byl Powermonger vnímán jako ambiciózní a technicky nápaditý titul, který předznamenal pozdější realtimové strategie s důrazem na zásobování. Dnes vyžaduje trpělivost a ochotu naučit se jeho jazyk, odměnou je ale strategie, která i po tolika letech působí neobvykle a osobitě.

Proč hrát: Vyžaduje trpělivost a ochotu naučit se jeho hutný jazyk, odměnou je ale strategie o zásobování a středověkém válčení, která dodnes působí neobvykle a osobitě.